METODY A NÁSTROJE ŘÍZENÍ SPOLEČNOSTI

Metoda Balanced scorecard (dále „BSC“), se kterou jsme se již seznámili v předchozím článku, představuje nástroj pro měření výkonnosti podniku se zaměřením na jeho strategické řízení. Prioritou této strategie je stanovení měřitelných ukazatelů, které je třeba průběžně vyhodnocovat a snažit se minimalizovat zjištěné odchylky.

Hlavním tématem dnešního článku je využití strategie BSC ve výrobních firmách. Základem utváření BSC je převedení strategie do již zavedených činností podniku. V první řadě je nutné zamyslet se nad firmou, ve které hodláme zavést tento způsob měření výkonnosti podniku. Její manažeři by měli znát odpovědi na následující otázky:

• Jaké cíle jsou pro společnost a její strategii klíčové?
• Jaká měřítka zvolí?
• Jak realizaci cílů naplánovat a zhodnotit zpětnou vazbu?
• Kdo bude odpovědný za vzniklé odchylky?

BSC nahlíží na situaci výrobního podniku z několika perspektiv, z nichž se každá zaměřuje na jinou problematiku chodu společnosti. V minulém článku jsme zmiňovali, že se jedná o interní obchodní procesy, finance a finanční ukazatele, zákazníky a učení a růst. V zájmu vedení podniku je, aby posuzovalo a vyhodnocovalo problémy takovým způsobem, aby každé rozhodnutí bylo učiněno v souladu s ostatními cíli podniku. Po úspěšném zavedení této metody je možno nahlížet na podnik souhrnně a systematicky díky všem perspektivám najednou.

Příkladem si ukážeme několik měřitelných veličin a ukazatelů ve výrobní společnosti. Jako první zde sledujeme ukazatele spotřeby materiálu. Ke každému materiálu, který ve firmě využíváme, je zvolená norma na jeden kus výrobku. Následně sledujeme, o kolik více či méně se daného materiálu na výrobu spotřebovalo a zjišťujeme tím kvantitativní odchylku. Kromě toho nás také zajímá, o kolik se změnila pořizovací cena daného materiálu od předem stanovené normy na jednotku materiálu. Rozdílem nám vzniká kvantitativní odchylka a můžeme určit tzv. celkovou hospodárnost – překročení či úsporu přímých materiálových nákladů. Obdobně lze sledovat a vyhodnocovat například odpadový materiál, procento chybovosti výrobků zjištěných při výstupní kontrole, nebo jiné hodnoty.

Další ukazatele ­­­­­­určující ­­výkonnost podniku mohou být finanční ukazatele, které vychází ze snadno měřitelných ekonomických hodnot. Ty nám přesně ukazují, zda samotná strategie podniku směřuje k danému cíli a zda došlo k celkovému zlepšení. Pod nejdůležitějšími finančními ukazateli si můžeme představit ukazatele rentability – ziskovost (ROA – rentabilita aktiv, ROCE – rentabilita investovaného kapitálu, ROE – rentabilita vlastního kapitál), dále ukazatel EBIT (zisk před zdaněním), či jeho různé modifikace, ukazatele ekonomické přidané hodnoty EVA, ukazatele obratu nebo růstu prodeje.

Není na škodu zdůraznit dobu obratu zásob, kterou je v podniku třeba sledovat. Určuje průměrný počet dnů, po které jsou zásoby vázány v podniku do doby jejich spotřeby nebo prodeje. S dobou obratu zásob blízce souvisí úvaha o periodicitě dodávek zboží a materiálu a velikosti jedné optimální dodávky. Doba obratu zásob by měla ve většině případů být co možná nejmenší. Znamená to pak, že materiál se na skladě zbytečně nezdržuje, okamžitě se využívá ve výrobě a společnost tak zbytečně neváže finanční prostředky, které může použít jinak.

Důležitý je také správný přístup k jednotlivým zákazníkům a podpora prodeje. Sleduje se počet prodaných výrobků, průměrná cena nákupu atd., ale i zákazníkova spokojenost v podobě opakovaného nákupu nebo úspěšnost při získání nových zákazníků.

Učení a růst pak směřuje dovnitř společnosti, k jednotlivým zaměstnancům. I ve výrobních společnostech jsou důležité průběžné vzdělávání zaměstnanců a předávání zkušeností. Ve výrobních společnostech může jít o znalosti práce s novými materiály, přístroji či zařízeními, snaha o inovace, jde ale také o komunikaci např. mezi výrobním oddělením, nákupem a odbytem.

Věříme, že naše články Vám přinesly alespoň náhled na metodu BSC a její možné využití při řízení společnosti. V dalším článku se zaměříme na již avizovanou SWOT analýzu, která hodnotí silné a slabé stránky společnosti, příležitosti a hrozby plynoucí z jejího okolí.