Britové si v červnovém referendu odhlasovali odchod z Evropské unie (EU), tedy tzv. „brexit“. K definitivnímu konci tohoto dlouholetého vztahu s kontinentální Evropou to bude zajisté ještě dlouhá cesta, neboť právo Velké Británie je z velké části ovlivněno mnoha nařízeními, směrnicemi a rozhodnutími, které EU dosud vydala. Veškeré právní akty vydané EU, k jejichž dodržování se Velká Británie zavázala, by se měly po jejím odchodu stát pro Velkou Británii nadále nezávazné. Británie tak bude mít právní volnost se rozhodnout, která ustanovení si ve svých zákonech ponechá a které naopak zruší.

Odchod Velké Británie z EU bude jistě představovat zásah i do oblasti britského daňového práva. Vždyť EU se daňové právo pokouší harmonizovat napříč všemi členskými státy již od svého vzniku.  Daňová harmonizace je dle EU zásadní pro posílení společného evropského trhu, zatraktivnění EU pro investory a pracovní sílu. Historicky byl kladen důraz především na harmonizaci v oblasti daní přímých (zejména daň z příjmů právnických osob) i daní nepřímých (DPH, spotřební daně a cla). Zatímco u nepřímých daní bylo dosaženo relativně vysokého stupně harmonizace, v případě přímých daní je tomu právě naopak a tato oblast stále zůstává převážně v kompetenci jednotlivých členských států.   

Možný scénář toho, jaké daňové dopady by mohl odchod Velké Británie z EU mít pro Českou republiku resp. české společnosti, se pokusíme nastínit níže v textu.

Oblast přímých daní

V oblasti přímých daní bylo zatím dosaženo pouze pár dílčích úspěchů. Harmonizaci především napomohlo přijetí těchto směrnic:

1. Směrnice o dceřiných a mateřských společnostech
2. Směrnice o fúzi
3. Směrnice o zdanění úroků a licenčních poplatků

Aplikace těchto směrnic při splnění stanovených podmínek např. umožňuje osvobodit od daně příjmy plynoucí z vyplácených podílů na zisku, úroků nebo licenčních poplatků, a to mezi mateřskou a dceřinou společností, popř. ještě jinak spojenými osobami v rámci Evropské Unie.

S ohledem na zachování konkurenceschopnosti pro zahraniční investory, oproti členským státům EU, lze předpokládat, že Velká Británie bude i po odchodu z EU usilovat o zachování principů vyplývajících z výše zmíněných směrnic. Z tohoto hlediska tak není důležité, zda se Velká Británie stane součástí Evropského hospodářského prostoru a naváže na země, jako jsou Norsko, Island nebo Lichtenštejnsko, nebo zda si zvolí tzv. švýcarský model, neboť i vůči těmto zemím, které nejsou členy EU lze osvobození aplikovat.

Velká Británie má uzavřen nespočet bilaterálních smluv o zamezení dvojího zdanění, a to mj. i s Českou republikou. Smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a Velkou Británií (stejně jako převážná většina smluv o zamezení dvojího zdanění) je postavena na tzv. jednotném modelu OECD. Odchod Velké Británie z EU by tak neměl představovat zásadní dopad na výklad těchto smluv o zamezení dvojího zdanění.

Pokud by došlo k situaci, že by se výše uvedené směrnice vůči Velké Británii přestaly uplatňovat (a nebyly adekvátně nahrazeny), podléhaly by však shora uvedené příjmy méně výhodnému daňovému režimu (srážková daň), neboť smlouva o zamezení dvojího zdanění takový výhodný režim ve všech případech neposkytuje. Skutečné dopady tedy ukáže budoucnost.

Oblast nepřímých daní

Odchod Velké Británie z Evropské unie se významně dotkne také daně z přidané hodnoty. Dopady a změny, které sebou zúžení Evropské unie přinese opět nelze předem jednoznačně určit, respektive skoro vůbec. Neboť vše záleží na jednáních a dohodách, které Velká Británie uzavře při svém opuštění EU. Pár dopadů, které však Brexit může přinést, si dále stručně nastíníme.

Opuštěním Evropské unie se na Velkou Británii přestane vztahovat evropské právo, tj. pro oblast DPH zejména významná Směrnice Rady EU o společném systému DPH a Prováděcí nařízení Rady EU. Velká Británie bude moci aplikovat svou vlastní legislativu pro oblast DPH a nastavit tak například sazby daně, rozsah osvobození nebo předmět DPH bez ohledu na evropskou legislativu. V některých oblastech by tak například mohlo dojít ke kolizím mezi vnitrostátní legislativou Velké Británie a evropskou legislativou, která by mohla vést i ke dvojímu zdanění, resp. nezdanění (např. v případě nevhodně nastaveného místa plnění).

Po odchodu z Evropské unie se území Velké Británie, pokud nebudou sjednané jiné podmínky, již nebude považovat za „evropský“ prostor a jakékoli pohyby zboží z nebo dovnitř Velké Británie by se měly považovat za vývoz, resp. dovoz. Tím bude obchod administrativně náročnější a také se bude moci uvažovat o uvalení cla na zboží (nebude-li předmětem jiných samostatných celních dohod), což může mít nyní nepředvídatelné dopady na zúčastněné smluvní strany. Pohyb zboží do Velké Británie již nebude předmětem vykazování v Intrastatu ani v souhrnném hlášení.

Další změny mohou v některých případech nastat také při poskytování služeb, a to například při stanovení místa plnění.

S komplikacemi se budou muset vypořádat také poskytovatelé elektronických služeb osobám nepovinným k dani. Zatímco tito poskytovatelé mohou od ledna 2015 využívat v rámci EU zjednodušení při odvodu DPH z elektronicky poskytovaných služeb prostřednictvím systému Mini One Stop Shop, po odchodu Velké Británie budou muset nastavení režimu DPH přezkoumat.

Mezi další oblasti, kterých se Brexit dotkne a stojí za zmínku, patří například proces vracení daně zaplacené ve Velké Británii (evropské právo, které vracení harmonizuje a nastavuje jednotný proces, již pravděpodobně nebude možné využít), zásilkový obchod nebo využití zjednodušení v podobě třístranného obchodu.

Na to, jak to ve skutečnosti s aplikací DPH po Brexitu bude si však stejně jako u daně z příjmů musíme počkat až na dohody Velké Británie s EU.