Na základní škole se nudil, učení ho nebavilo, měl čtyřky. V sedmnácti odjel studovat do Ameriky. Po návratu s kamarádem Tomášem Jízdným založili agenturu J&K Consulting, která zprostředkovává studium na nejlepších severoamerických internátních středních školách. Před rokem koupili Pražské humanitní gymnázium a letos otevírají první americkou střední školu v zemi. Zaměstnává desítky lidí. Je mu dvacet čtyři let.  Ondřej Kania chce zařídit, aby studenty škola bavila.

Z čeho jste měl na základní škole čtyřky?
Myslím, že to byla matika a fyzika. Na střední ještě asi z chemie. Mně nebavilo vůbec nic. Byl jsem nejlepší v angličtině a dějepisu. Já jsem někdy ve dvanácti letech objevil youtube, naučil jsem se googlovat a trávil jsem hodně času tím, že jsem četl a hrát hry. Naučil jsem se výborně anglicky a taky mě vždycky bavila historie, které jsem se věnoval ve volném čase, takže jsem to měl prostudované dřív, než jsme to měli ve škole.

Jaké máte vzdělání?
Mám středoškolský diplom ze Spojených států.Studoval jsem v Troy, to je město asi deset minut vzdálené od Albany, hlavního města státu New York.

Proč jste odešel studovat právě do Ameriky?
Vystřídal jsem několik škol a zjistil jsem, že mi nesedí český vzdělávací systém. Měl jsem tendenci rebelovat. Když k tomu přidám, že mě Amerika vždycky fascinovala, tak to byl dostatečný důvod k tomu, abych tam ojel studovat.

Kolik jste měl v kapse peněz?
Měl jsem asi 400 dolarů, příšlo mi to jako hodně, ale vydrželo mi to asi měsíc. Naštěstí jsem při škole musel pracovat, abych dokázal zaplatit školné a docela se mi dařilo, takže jsem si i nad rámec placení školného vydělával. Klepal jsem na dveře cizích lidí a prodával jim sušenky a koláče. Za týden jsem musel vydělat 700 dolarů, abych mohl zůstat.

S jakými problémy jste se potýkal na začátku podnikání?
V té době jsme nevnímali, že nějaké problémy máme. Já jsem přišel s nápadem, dali jsme se dohromady se společníkem, kamarád nám udělal web. Ve středu ráno volala první klientka, se kterou jsme další pátek uzavřeli první smlouvu. Bylo z toho asi deset tisíc, to jsme hodili do reklamy na googlu a začali se ozývat další a další lidi.

Tomáš bydlel tehdy u rodičů, já u prarodičů, v podstatě nám dotovali život, takže jsme nic neřešili. První dva roky jsme k tomu přistupovali tak, že jsme čekali na „break through“  tedy na zlom, který z té naší práce udělá pořádný byznys a že uvidíme, jestli  to má smysl, a to nastalo reálně asi po dvou letech.

Další problém byl, že nám bylo devatenáct, dvacet. Když si představíte, že za vámi přijde dvacetiletý kluk, který od vás chce peníze a říká Vám, že dokáže nejlépe nasměrovat vzdělávání Vašeho dítěte, tak se na něj budete dívat jako na blázna, navíc, když můžete jít za nějakou agenturou, která je na trhu dvacet let a říká, jakou má tradici.

Kde je horší byrokracie? U nás nebo ve státech?
Těžko můžu úplně porovnávat, v Americe jsme firmu založili teprve nedávno z určitých důvodů a je fakt, že to trvalo půl hodiny po internetu. To je fajn. Když jsme před čtyřmi lety zakládali firmu, tak jsme potřebovali sehnat 200.000,- na základní kapitál, což je pro dva dvacetileté kluky absolutní nesmysl. Takže jsme si ty peníze museli půjčit. Dneska už to je za korunu. Já si ale myslím, že to je v pořádku, nemám s tím problém. Nás se nedotýká EET, takže to je v pohodě a kontrolní hlášení je sice byrokracie navíc, ale ne nijak zásadní.  

Kdo vám dělá daně?
Máme svoji finanční manažerku, děláme všechno in-house, od programátorů, lidí z marketingu po grafiky a podobně. Dohromady ve všech našich aktivitách zaměstnáváme přes čtyřicet lidí a roste to násobně každý rok. 

Vyznáte se v daních?
Tak jak potřebuji a jak se mě to dotýká.. Ale na provoz a finance je u nás společník Tomáš. Vadí mi plno věcí. Například cena práce.  Byť  tomu zaměstnanci, přistane na účtu třicet tisíc korun, tak ta firma za něj musí zaplatit přes padesát. To je šílené. Dále když jste v zisku, a chcete si vyplatit peníze, tak musíte de facto dvakrát danit. To jsou poměrně iracionální věci a potom vedou logicky k tomu, že to lidé chtějí ohýbat.

Co chybí českému školství?
Na českém školství je špatné to, že je české. Myslím to tak, že se nic nezměnilo opravdu dlouhou dobu a nikdy jsme nebyli schopni se inspirovat v zahraničí. Lidé, kteří školství řídí, si myslí, že tak jak to je, tak je to v pořádku, nemají porovnání se světem. Obecně by se to dalo shrnout, že v úspěšných zemích, kde je ekonomika postavená na inovacích, a kde je velká přidaná hodnota a vysoce kvalifikovaná pracovní síla, tak je školství decentralizované a nestandardizované, to znamená, že tam není tendence k tomu dělat nějaké velké standardizované mantinely, do kterých se musí všichni studenti vejít. A když se nevejdou, znamená to, že neudělají státní maturitu. Tak jsou předurčeni k tomu, že budou méněcennými občany. A vůbec tady nevnímáme to, že není podstatné, aby lidi splnili standard, ale aby měli možnost díky vzdělávacímu systému objevit svůj potenciál, to v čem budou výjimeční a pomůžou společnosti i sami sobě. Ta škola jim může dát příležitost to objevit a pracovat na tom. V Česku je mnoho talentovaných lidí, kteří nikdy neměli možnost svůj talent, či vášeň objevit a teď jsou frustrovaní, protože dělají práci, která je nebaví a berou za to neadekvátní peníze.

A co byste zavedl do Amerického školství?
Amerika je složitá země s obrovskou řadou rozdílů. Americký vzdělávací systém vlastně neexistuje. To je jako kdybychom mluvili o vzdělávacím systému Evropské unie. Je to  jako srovnávat Bulharsko a Německo nebo Finsko a Českou republiku. Amerika má obrovsky rozevřené nůžky v sociálních poměrech a potřebovala by víc peněz vložit do sociálně slabých lokalit. My posíláme ty nejlepší studenty na privátní, tedy nestátní internátní školy.
Státní školy v Detroitu, v Alabamě, v Mississippi, to je hrůza, stejně jako kdybyste chtěli svoje dítě poslat na odbornou školu třeba do Hodonína a chtěli to porovnat s kvalitním gymnáziem v Praze. 

Proč jste koupil zrovna gymnázium a ne nějakou prosperující nebo nadějnou firmu?
Ta naše myšlenka je taková, že je čím dál více lidí, kteří mají peníze a jsou čím dál více nespokojeni se vzdělávacím systémem nejen tady, ale obecně v zemích V4, kde my fungujeme. To znamená, že ti lidé hledají nějakou alternativu. Jak znám poslance a politické strany, tak můžu upřímně a odpovědně říct, že v dalších dvou obdobích neočekávám radikální změny ve smyslu modernizace vzdělávacího systému. Vzdělávací systémy v zemích V4 vedou k tomu, co je v Americe. Dlouhodobě budou zprivatizované školy a vznikne to, že bohatí lidé obecně budou schopni zaplatit svým dětem dobré školy, kdežto chudí lidé, kteří žijí mimo městské aglomerace, tak velmi pravděpodobně budou odsouzeni k tomu, že jejich děti budou chodit do méně kvalitních škol.
My máme takový cíl, abychom pomohli studentům objevit jejich talent a pomohli jim ho rozvíjet a dali jim vzdělání, aby byli v 21. století šťastni. A toho můžeme dosáhnout různými prostředky. Máme například agenturu, která pošle v září asi stovku studentů do Severní Ameriky. Ti v průměru platí 1 milion korun, to znamená, že letos zprostředkujeme studium  za 100 milionů korun a každý rok se to v podstatě násobí. Poptávka je tedy čím dál větší.

Kandidoval byste na post ministra školství?
Jo, klidně (smích). Teď určitě ne, ale jsem v TOP 09, měl jsem možnost být vysoko na kandidátce do sněmovny, ale já svou roli na příštích osm deset vidím v práci na projektech, které dělám. Je to byznys, který má smysl. Školství je složitá a riskantní věc a nikdo se do toho s byznysovým záměrem nepouští. Pouští se do toho stát nebo jednotliví učitelé nebo lidi jako Martin Roman, kteří si chtějí zlepšit pověst skrze altruistické věnování prostředků do určité sítě škol. 
Politika mě vždycky zajímala, takže bych se jí mohl v budoucnu věnovat, nevím, jestli jako ministr školství. Třeba přijde doba, kdy budou moje názory akceptovány. Ted na to vhodná doba určitě není.

Jak se díváte celkově na podnikatelské prostředí u nás?
Podle mě je podnikatelské prostředí v pořádku v porovnání například se školstvím. Školství je neskutečná byrokracie. Stát vám diktuje, z čeho máte studenty testovat a vy musíte ty testy zpracovat, poslat, vytisknout, chodí inspekce, které se ptají na stejné věci. I když jsme v roce 2017, tak musíte mít všechno papírově archivováno. Maturita? To je několika měsíční proces, protože je všechno centralizované a standardizované. V Česku stojí maturity 300 milionů ročně, na Slovensku pouhých 20 milionů.
My podnikáme v Česku, Slovensku, Maďarsku a v Polsku, takže u nás by bylo dobré zavedení eura. To by předpokládalo i zavedení v Maďarsku a v Polsku. Velké procento příjmů máme v dolarech, takže stabilita kurzu je taky důležitá.

Kdybych chtěla poslat svoje dítě na školu do Ameriky, jak by muselo vypadat dítě a co bych pro to musela udělat?
My jsme schopni umístit jakýkoli typ studentů. Máme v portfoliu školy, které vystudovali američtí prezidenti, nositelé Nobelových cen, až po školy, které jsou umělecky zaměřené, nebo na golf, na hokej, školy s vojenským zaměřením. Zajímalo by mě, jaké zájmy a cíle má to dítě, jaké jsou finanční možnosti. Jsou školy, které stojí 20 tisíc dolarů, ale také takové, které stojí 80 tisíc dolarů za rok. Na základě toho vybereme na míru několik škol, ty předvedeme klientům a oni si vyberou.
Internátní školy mají obrovskou historii, zajímavé absolventy, výborné výsledky, děti se dostávají na nejlepší univerzity. Je to obrovský kampus, obrovská komunita, která žije svým životem. Na tom kampusu jsou budovy s učebnami, sportoviště, jídelny. Učitelé posílají individuální reporty rodičům.  Je pravda, že ne každé dítě může odjet 7000 kilometrů od domova jen tak.  

Změnil se váš život?
Od té doby co podnikám, jsem přibral patnáct kilo, a o patnáct procent se mi zvýšil podíl šedin ve vlasech. A taky si určitě přijdu čím dál pokornější, což by mě nikdy nenapadlo.

Jste na sebe pyšný?
Ne, já takhle nepřemýšlím. Já žiju den po dni, máme relativně velké projekty, nikdo za námi nestojí, nepůjčujeme si peníze a je to hodně práce, hodně zodpovědnosti a je to hodně nervů. A je to o naší schopnosti dotáhnout ty věci, které jsme si vymysleli, do úspěšného konce.
Máme před sebou pořád nějaké cíle, pořád si nastavujeme nové a nové výzvy. V okamžiku, kdy se rozjede  nový školní rok, začíná sezóna naší agentuře. Budeme mít veletrhy teď v zemích V4 a potom zase někdy po Vánocích chceme otevírat další dvě školy v Brně a v Bratislavě. Takže my se nezastavíme a není čas ani prostor reflektovat něco takového, že jsme na sebe hrdí nebo že jsme něco dokázali, nemluvě o tom, že máme to prokletí a dar zároveň, že jsme velmi ambiciózní, máme cíle vysoko nastaveny a nejsem si jist, jestli někdy takhle vůbec budeme přemýšlet. Budeme mít veletrhy teď v zemích V4 a potom zase někdy po Vánocích chceme otevírat další dvě školy v Brně a v Bratislavě.

Máte čas na osobní život?
Hraju dvakrát týdně basket, florbal, mám přítelkyni. Na vánoce a v červenci jsme v Americe. Rádi se díváme na filmy. Je pravda, že žiju prací, nedokážu fungovat  pět minut bez toho, abych aktualizoval e-mail. Nejsem schopen se od toho doříznout, ale to k tomu patří.