Dne 29. února 2024 se k předběžné otázce předložené Soudnímu dvoru EU (dále jen „SDEU“) Ústavním soudem v Belgii týkající se zákonnosti aplikace Směrnice Rady (EU) 2018/822 (dále jen „Směrnice DAC 6“), která díky zavedení oznamovací povinnosti o přeshraničních uspořádáních má přispět k boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům na vnitřním trhu, do belgického právního systému, se vyjádřil generální advokát SDEU Nicholas Emiliou.

Ústavní soud v Belgii položil SDEU 5 otázek.

Na první otázku, která řeší zásadu rovnosti a nediskriminace s ohledem na fakt, že Směrnice DAC 6 se nevztahuje pouze na daň z příjmů právnických osob, ale dotýká se i dalších přímých a nepřímých daní, odpovídá generální advokát negativně, kdy např. uvádí obavu, že vyloučením ostatních daní by někteří daňoví poplatníci mohli přetransformovat některé zdanitelné zisky společností na jiné druhy příjmů, které oznamovací povinnosti nepodléhají, což by bylo v rozporu s dosažením cíle sledovaného Směrnicí DAC 6. V tomto směru tedy považuje směrnici za přiměřenou, přičemž také uvádí, že zjednodušení představuje omezení oznamovací povinnosti pouze na přeshraniční transakce.

Druhou a třetí otázku týkající se jasného a přesného vymezení základních pojmů (mimo jiné např. „hlavní daňový přínos“), resp. jasného a přesného vymezení 30denní lhůty pro splnění oznamovací povinnosti o přeshraničním uspořádání pro zprostředkovatele nebo daňového poplatníka, které mohou být v rozporu s obecnou zásadou právní jistoty a v rozporu s právem na respektování soukromého života zaručeným článkem 7 Listiny základních práv Evropské unie (dále je „Listina“), generální advokát sjednotil do jedné. V obou případech jednotlivé pojmy podrobně rozebral, přičemž v obou případech došel ke stejnému závěru, že pojmy musí být jasné a přesné, aby na jejich základě bylo možné ukládat sankce, ale tomu není překážkou to, že tyto pojmy budou upřesňovány postupem času. Tyto skutečnosti dle jeho názoru tedy také nemohou vést k nezákonnosti Směrnice DAC 6.

Podstatou čtvrté otázky je možnost porušení profesní mlčenlivosti, ke které může za určité situace dojít (situace, kdy zprostředkovatel musí za velmi specifických okolností ohlásit jinému zprostředkovateli, že se účastnil daňového plánování pro konkrétního daňového poplatníka), což by mohlo vést k porušení práva na respektování soukromého života zaručeného článkem 7 Listiny. Stejně jako v předchozích případech je generální advokát přesvědčen, že Směrnice DAC 6 není v rozporu s právním předpisem, protože nedochází k neakceptovatelnému zásahu do práva zprostředkovatelů. Tzv. „profesní mlčenlivost“ je dle jeho názoru v tomto případě přiznána pouze advokátům, případně příbuzným profesím advokacie, nikoli účetním, auditorům, daňovým poradcům apod.

Poslední otázka se zaobírá souladem Směrnice DAC 6 s právem na respektování soukromého života zaručeným článkem 7 Listiny, a to jak zprostředkovatelů, tak daňových poplatníků tím, že bez dostatečného odůvodnění či přiměřenosti vyžaduje oznamování širokého spektra soukromých informací, a to i v případě uspořádání, která jsou zákonná, nezneužívající a bez priority daňových výhod. Ani v tomto případě neshledal rozpor, přičemž argumentuje zejména veřejným zájmem, kterým je odrazování od vytváření nezákonných přeshraničních uspořádání.

Závěrem lze konstatovat, že generální advokát všechny vznesené otázky prakticky smetl ze stolu a trvá na zákonnosti Směrnice DAC 6 v uvedených oblastech. Zůstává otázkou, zda se jeho názorem bude řídit i samotný soud – zpravidla se tak však děje. Vývoj kauzy budeme nadále sledovat.