Podmínky transakcí mezi spojenými osobami se mohou odlišovat od těch, na kterých by se dohodly nespojené osoby. Chybí v nich totiž konflikt zájmů, který zajistí „férové“ podmínky pro obě strany transakce. Naopak je v nich společný zájem ultimátního vlastníka. V konečném důsledku to může mít dopad na redukci daňové povinnosti v České republice (ČR), což našeho správce daně eminentně poslední dobou zajímá. Jaké má správce daně možnosti ohledně převodních cen bude tématem tohoto článku.

Téma převodních cen bude řešeno i na konferenci TAX FORUM 2016 - III. ROČNÍK, která se koná 25.11.2015 v Praze a kterou spolupořádáme. V případě, že byste měli o účast na konferenci zájem, kontaktujte prosím Annu Bergovou na anna.bergova@fucik.cz a nebo se zaregistrujte přímo na http://www.epravo.cz/eshop/tax-forum-2016-iii-rocnik-9.html. Rádi se s Vámi na konferenci potkáme a prodiskutujeme konkrétní problémy v této oblasti.

Princip tržního odstupu 

Zákon o daních z příjmů reguluje převodních ceny v § 23 odst. 7. Konkrétně stanoví pravidlo, že ceny účtované spojenými osobami musí reflektovat ceny, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. K určení ceny existuje sofistikovaná metodologie. Kdo má čas a chuť, může si začít číst například Směrnice o převodních cenách OECD – viz http://www.oecd-ilibrary.org/taxation/oecd-transfer-pricing-guidelines-for-multinational-enterprises-and-tax-administrations-2010_tpg-2010-en. Česká daňová správa na tuto metodologii odkazuje. Literatury je však víc.

Správce daně „vysává“ data

Od roku 2014 správce daně sbírá od vybraných daňových subjektů informace o jejich transakcích se spojenými osobami. Požaduje je k rizikové analýze, zdali má zahájit daňovou kontrolu převodních cen. Správce daně vyžaduje údaje za transakce s každou spojenou osobu jednotlivě. Jde například celkový objem prodejů a nákupů dlouhodobého nehmotného, hmotného a finančního majetku, zboží, služeb, licenčních poplatků, úroků či ostatních transakcí se spojenými osobami.

Tyto informace však správce daně nechce od všech. Pouze od těch „zajímavých“ vybraných daňových subjektů – to jsou ty, které splní alespoň jedno z kritérií pro audit: (a) aktiva celkem více než 40 mil. Kč, (b) čistý obrat více než 80 mil. Kč nebo (c) průměrný přepočtený stav zaměstnanců více než 50 – a dále pouze jen v situacích, kdy může dojít k erozi českého základu daně (transakce se zahraničními spojenými osobami, daňový subjekt je ve ztrátě nebo čerpá investiční pobídky a má transakce se spojenými osobami vůbec).

Příloha dává správci daně vcelku dobrý přehled o významu transakcí se spojenými osobami v rámci hospodaření daňového subjektu a naznačuje, kde může být problém. Zaměřuje se i na sporné či využívané transakce v optimalizačních schématech. To je přesně, co se od přílohy čeká. Správce daně se z ní dozví výši licenčních poplatků či úroků a ví, komu a do jakého státu jsou placeny. Může následně zjistit, zdali nejsou v tomto státě čerpány speciální daňové režimy nebo jaká je zde úroveň zdanění. Má informaci o prodejích či nákupech nehmotných aktiv, služeb a zboží. Součástí daňového přiznání jsou i finanční výkazy a příloha k účetní závěrce. Lze proto informace v příloze posoudit i v návaznosti na relevantní finanční ukazatele o výkonosti podniku (např. ziskovost tržeb nebo nákladů, ...) ve vztahu ke konkurenci.

Daňová kontrola převodních cen

Převodní ceny jsou nejčastěji prověřovány v rámci daňové kontroly. Jejich kontrola však může započíst i v rámci postupu k odstranění pochybností. Než samotný procesní postup je však podstatné rozložení důkazního břemene. To není standardní jako při obvyklé kontrole například v oblasti prokazování nároku na odpočet. Daňový subjekt má v oblasti převodních cen poněkud lepší postavení. Záleží pouze na daňovém subjektu, jak jej umí využít. Profesionál by se zde měl umět pohybovat.

Stala se transakce a má z ní daňový subjekt benefit?

Předně pokud správce daně kontroluje určitou transakci se spojenou osobou, stíhá daňový subjekt důkazní břemeno ohledně dvou skutečností: (i) zdali a jak se transakce stala a (ii) zdali měla transakce odpovídající ekonomický přínos pro příjemce, který zvyšuje nebo udržuje jeho obchodní pozici. Tyto dvě skutečnosti jsou ze strany správce daně v praxi prověřovány zejména u transakcí s dopadem do nákladů. Správce daně chce totiž vyhodnotit, zdali transakce skutečně představuje oprávněný daňově uznatelný náklad. Je to logické, pokud si daňový subjekt neustojí jeho břemeno, pak správce daně v naprosté většině případů náklady vyloučí ze základu daně.

Jistě Vás zajímá, co důkazní břemeno ohledně těchto dvou skutečností, konkrétně znamená. To se Vám pokusím ukázat na přijatých službách za manažerské služby od mateřské společnosti. Co může správce daně chtít? Při kontrole může například správce daně požadovat odpověď na následující otázky (samozřejmě daňový subjekt by měl i předložit důkazní prostředky na podporu svých tvrzení): 

• jaké služby byly ze strany mateřské společnosti vykonávány? 
• včetně požadavku na předložení eventuální smluvní dokumentace a vyúčtování, 
• jakým způsobem byly tyto služby přijaty? 
• vč. eventuálních důkazních prostředků o jejich poskytování, 
• jak tyto služby byly využity pro ekonomickou činnost příjemce a v čem spočíval jejich ekonomický benefit pro příjemce, 

Správce daně dále bude řešit, zdali služba představuje skutečný ekonomický benefit pro příjemce, tj. zdali by za takovou službu nezávislý subjekt zaplatil nebo by si aktivity vykonával sám (in-house).

Je třeba si uvědomit podstatnou věc. Správce daně nemá povinnost prokazovat, že se služba nestala či že daňový subjekt neměl ze služby žádný ekonomický přínos. Tu má daňový subjekt. Musí prokázat to, co tvrdí v daňovém přiznání, tzn., že uplatněný náklad je daňově uznatelný. Správce daně pouze vyjadřuje pochybnosti k tvrzením daňového subjektu. Správce daně má velice lehkou pozici. Není snad třeba ani říkat, že pokud daňový subjekt dostatečně v této fázi nespolupracuje, pak má problém. Problém však má, i pokud to co říká a dokládá je nepřesvědčivé nebo dokonce protichůdné. Pochybnosti správce daně by však měly mít racionalitu.

V příštím čísle newsletteru se zaměříme na důkazní břemeno ohledně principu tržního odstupu, situaci, kdy daňová kontrola na převodní ceny skončí doměrkem, a řekneme si pár slov k dokumentaci k převodním cenám.

Závěrem

Dotýká se Vás tento problém a chtěli byste vědět více? Rádi Vám v této věci pomůžeme a jsme Vám k dispozici k případným konzultacím.