Blíží se konec roku a všichni, kdo mají pobočku na Slovensku, by měli ideálně myslet na daňovou optimalizaci již nyní, neboť v březnu před podáním daňového přiznání může být v některých případech pozdě.  

Jde zejména o kroky, kterými může podnikatel legálně přenášet daňové výdaje do zdaňovacího období, ve kterém je potřebuje. Jedná se například o výdaje, u kterých je daňová uznatelnost vázána na jejich úhradu. Výše zmíněné je třeba provést (nebo neprovést) do konce tohoto roku. Jelikož platby v hotovosti jsou dnešní legislativou poměrně značně omezovány, platbu bývá často potřeba zajistit prostřednictvím bankovní instituce. 

 Je třeba si však uvědomit, že daňová optimalizace nemusí vždy spočívat v "nahrnutí" co nejvíce daňově uznatelných nákladů do aktuálního roku, tedy roku 2017. Za rok 2017 může mít podnikatel k dispozici ještě "pár bonusů" z předchozích období. V takovém případě pro podnikatele může být výhodnější nejprve využít tyto bonusy, a pokud mu budou "postačovat" jiné výdaje si může raději přenést (například splněním podmínky úhrady) až do roku 2018. 

Bonusy jsou myšleny, zejména kumulované ztráty z let 2010 - 2013, které se postupně od roku 2014 odečítají od základu daně ve výši jedné čtvrtiny své celkové hodnoty ročně. V roce 2017 je možnost použít už jen poslední čtvrtinu - podobný princip platí také pro ztráty z let 2014 až 2016, s tím rozdílem, že se ještě některé části přenášejí do dalších období. Dle současného znění zákona, ale platí, že pokud podnikatel dosáhne ztráty, má možnost si ji odpočítávat od základu daně ve výši jedné čtvrtiny v nejbližších 4 zdaňovacích období. Pokud tuto možnost nevyužije, pak o tuto výhodu přijde definitivně. Rovněž v roce 2017 má podnikatel poslední možnost odečíst daňovou licenci zaplacenou v roce 2014 jako zálohu na daň (pozn. daňová licence se hradí ve výši 480 €, 960 €, nebo 2 880 € a v daňovém přiznání za rok 2017 se bude hradit již naposled).  Pokud tyto výhody podnikatel nevyužije nyní, při sestavování přiznání za rok 2017 propadnou ve prospěch státu.  

Úhrada jakých nákladů může ovlivnit základ daně? 

Zákon o dani z příjmů vymezuje kategorie několika typů nákladů, které jsou položkou odpočitatelnou od základu daně mimo jiné za splnění podmínky úhrady v daném roce. Jde zejména o tyto výdaje: 

• výdaje za pronájem movité věci, nemovitosti, úplaty za poskytnutí práva na užití nebo za užití předmětu průmyslového vlastnictví, počítačových programů (software), návrhů nebo modelů, plánů, výrobně-technických a jiných hospodářsky využitelných poznatků (know-how) a úplaty za poskytnutí práva na užití nebo za užití autorského práva nebo práva příbuzného autorskému právu, 
• výdaje na marketingové a jiné studie a na průzkum trhu u dlužníka. Při tomto druhu výdajů, jako jediném platí rovné zacházení i pro protistranu. To znamená, že i poplatník, který takovou službu fakturuje a vstupuje mu do výnosů, použije stejný princip jako odběratel, čili zahrne do daňových výnosů jen takovou fakturu, která je již uhrazena, 

• úplaty (provize) za zprostředkování u příjemce služby, a to i pokud jde o zprostředkování na základě mandátních smluv nebo obdobných smluv a to maximálně do výše 20% z hodnoty zprostředkovaného obchodu, 
• výdaje na poradenské služby, jako jsou účetní, auditorské, daňové a právní služby zařazené do kódu Klasifikace produkce 69.1 a 69.2120, 
• výdaje na získání norem a certifikátů. Pokud tyto výdaje převyšují pořizovací cenu 2 400 €, zahrnou se do základu daně rovnoměrně po dobu jejich platnosti, nejvýše však po dobu 36 měsíců, a to počínaje měsícem, ve kterém byly tyto výdaje zaplaceny. 

Zákon vymezuje i další druhy nákladů, které vyžadují úhradu. Jde ale spíše už o specifické náklady, jako sponzorské, kompenzační platby, nebo úhrady za služby do zemí, s nimiž nemá Slovenská republika podepsanou smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Pokud dojde k úhradě takového nákladu až v dalším zdaňovacím období, bude snižovat základ daně až v roce úhrady. 

Dalším omezením v zákoně, které je navázané na peněžní toky podnikatele je ustanovení, požadující, aby poplatník zvyšoval svůj základ daně o závazky, které jsou po lhůtě splatnosti. Podle znění zákona platného od 1. 1. 2014 jsou poplatníci, kteří vedou podvojné účetnictví povinni zahrnout do základu daně a zdanit neuhrazené závazky po lhůtě splatnosti, které se vztahují k nákladům, odpisovanému a neodpisovanému majetku, zásobám a finančnímu majetku v následujícím rozsahu: 

• závazek po lhůtě splatnosti více než 360 dnů se zdaní 20% 
• závazek po lhůtě splatnosti více než 720 dnů se zdaní 50% 
• závazek po lhůtě splatnosti více než 1 080 dnů se zdaní 100%. 

Jinými slovy, pokud má poplatník v účetnictví závazky splatné v roce 2016 (příp. 5 dní na začátku ledna 2017) a starší, bez ohledu na to, zda se jedná o závazky za služby, zboží, majetek, drobný nákup, nebo vystavené dobropisy, bude jeho povinností zvýšit o tyto závazky základ daně dle výše uvedeného schématu. Jedná se o poměrně přísné ustanovení, které přikazuje dodanit i takové závazky, které nebyly nikdy promítnuty v nákladech, jako například neuhrazené faktury za pozemky, které se neodepisují; zboží, a to i takové, které je stále na skladě a nikdy neovlivní náklady; nebo odpisovaný majetek, který se do nákladů dostal prostřednictvím odpisů jen částečně. Z tohoto důvodu je vhodné se nad takovými otevřenými položkami zamyslet ještě před koncem roku, a v rámci možností se s nimi vypořádat. Podotýkáme, že zákon nepřipouští "optimalizaci" přes nově-dohodnuté lhůty splatnosti. 

V případě úhrady závazku v dalších letech, bude možné tento výdaj odečíst od základu daně v roce úhrady. 

Pokud se u podnikatele vyskytnou náklady nebo závazky z minulých období, které z důvodu neprovedení úhrady musel podnikatel vyjmout z daňových výdajů, uhrazených během období 2017, může si tuto položku odečíst v daňovém přiznání. Pokud budete dělat nějaké předběžné kalkulace před koncem kalendářního roku, nezapomeňte kromě ztrát a daňové licence i na tuto skutečnost. S výše uvedeným Vám rádi poradíme. 

Autor: Ingrid Cicáková