Jedním ze zásadních problémů současných průmyslových podniků je a bude zvýšení množství a rychlosti změn podnikatelského a společenského prostředí. Celé je to umocněno skutečností, že do rozhodovacích procesů vstupuje lidský faktor se svými zkušenostmi, ale na druhé straně také pomalostí, únavou, omezeným vnímáním, prokrastinací atd. Firmy se snaží tento stres, neefektivitu a ekonomické ztráty minimalizovat. Historicky existuje celá řada metod řešení. Všechny tyto metody ale mají jedno společné minus. Neeliminují nestabilitu nejslabšího článku = člověka. Stress a chaos se prohlubuje tím, že člověk je nucen skloubit dva rozdílné fenomény, digitální a fyzické technologie. Tak vznikají chyby, nebo alespoň časové ztráty.

Digitalizace firemních procesů není tedy o úspoře nákladů za papír a inkoust, nebo o úspoře práce při zadávání došlých faktur do systému, či o náhradě části chybějících pracovníků kolaborativním robotem. Je to o způsobu komunikace mezi člověkem a jeho okolím. Digitalizace je o získání dostatečné množiny dat a jejich, pokud možno, automatizované přeměně na relevantní informace.  
Proto vznikla další, konceptuálně nová vize řízení procesů ve společnostech, která samozřejmě nebere člověku právo rozhodovat, ale snaží se zkvalitnit jeho smysly a zrychlit jej tím, že mu předkládá nejen informace o skutečnosti, ale hlavně o předpokládaném vývoji a nabízí mu kausální alternativy řešení. Říkáme tomu digitální transformace – přechod ze stavu, kde jsou produkty realizovány primárně fyzickými stroji řízenými lidmi, do stavu, kde jsou výrobní procesy algoritmizovány a výroba probíhá na základě algoritmického zpracování dat. Řešení lze přirovnat ke sportesteru, který je kalibrován na vaši optimální výkonnost a který vás již dopředu upozorňuje na rizika, která ještě možná ani nepociťujete. Nutí vás nedělat chyby a dává vám čas na promyšlenou reakci. Tento fenomén se nazývá Průmysl 4.0. 

Výsledkem je pak virtuální model společnosti, kterému říkáme Digitální továrna. Pokud ve fyzické továrně proběhne rozplánování a následně je skutečný stav monitorován pouze ve vybraných okamžicích, pak digitální továrna je vlastně avatar, který žije život svého fyzického dvojníka. Tento digitální dvojník ale pracuje s mnohem větší množinou dat. Využívá i data, která jsou ve standardním podniku sice sbírána, ale z pohledu využití informací v ERP se zdají nepodstatná. Nad těmito úplnými daty jsou pak v digitální továrně pomocí algoritmů umělé inteligence vytvářeny vazby „symptom, příčina, důsledek“. Tyto vazby jsou následně používány pro řízení společnosti. Efekt je v tom, že na základě předpovědi budoucího vývoje lze minimalizovat odchylky skutečnosti od zamýšleného plánu. Tím dojde ke snížení neproduktivních časových ztrát. Zvýší se objem vyrobeného produktu, zvýší se realizovaný zisk z prodeje a zároveň se rozmělní fixní náklady.

Kouzelné navíc je, že nasazení digitální továrny neznamená nutnost provedení zásadních procesních a jiných změn. Digitální továrna je užitečné paralelní zrcadlo, nikoliv pevně přisátý parazit na řídícím systému společnosti. 

Přechod k tomuto novému konceptu by měl být postupný a měl by postupovat po páteřních procesech společnosti. V první etapě by se měl soustředit na dimenze plánování a zajištění kapacit (lidských i strojních), sledování dostupnosti a pohybu materiálu a sledování kondice výrobních prostředků (prediktivní údržba). V další etapě je vhodné se zaměřit na kmenová data, a nakonec na podpůrné procesy společnosti.

Digitalizace a využití umělé inteligence zároveň začínají měnit situaci v další oblasti podnikání, v poradenství. Vzniká zde nová oblast expertízy, na kterou reagují i významní hráči na trhu. Dochází k novým partnerstvím a spojenectvím, ve kterých často i významné poradenské společnosti spolupracují s nově vznikajícími specialisty na umělou inteligenci. Příkladem může být poradenská společnost Grant Thornton, která v oblasti digitalizace a využití umělé inteligence spolupracuje s relativně mladou společností Cerebrica.

Petr Horák