Rádi bychom vás upozornili na aktuální rozsudek Soudního dvora EU C-282/22, kdy soud posuzoval předběžnou otázku, zda dobití elektroaut představuje z pohledu DPH dodání zboží či poskytnutí služby. Vzhledem k tomu, že pro účely DPH platí, že elektřina se považuje za hmotný majetek, tedy za zboží, a že podstatou plnění je zajištění přívodu elektřiny do baterie elektrického vozidla, posoudil soud samotné dobíjení jako dodání zboží. S tím související plnění, jako zpřístupnění dobíjecího zařízení, technická podpora či digitální aplikace pro rezervaci konektorů apod., pak představují buď minimální poskytnutí služeb nezbytné pro dodávku elektřiny, nebo vedlejší plnění sloužící k lepšímu využití plnění hlavního. V důsledku toho veškerá z uvedených plnění představují jediné komplexní plnění, kterým je dodání zboží.

Samotné rozhodnutí soudu pak zcela nepochybně odpovídá ustanovením unijní DPH směrnice, nicméně pro operátory v případě tzv. e-roamingu povede k určitým komplikacím. Pokud by se totiž jednalo o službu, operátor, který obsluhuje své zákazníky i v jiných státech a elektřinu pro dobíjení nakupuje zpravidla od lokálního poskytovatele, by plnění zdanil jako přijetí služby ve svém státě a následně by jej fakturoval svým zákazníkům s DPH „svého“ státu. V případě dodání zboží je však situace složitější, jelikož místo dodání zboží bude vždy v místě, kde dojde k dobíjení. Lokální dodavatel totiž bude dodávat operátorovi elektřinu s lokální DPH, případně může i v režimu přenesení daňové povinnosti, pokud bude operátor považován za obchodníka s elektřinou a dotyčný členský stát EU využívá pro tyto případy režim přenesení daňové povinnosti. Operátorovi tak v případě e-roamingu vznikne povinnost se registrovat k DPH v každém státě, kde jeho zákazníci mohou dobíjet a fakturovat jim za dobití s lokální DPH. Bude-li zákazník plátcem, který využije elektřinu pro služební jízdy, může pak v příslušném státě žádat o vrácení DPH.

Výše uvedené však bude platit jen v případě, kdy lze tvrdit, že lokální dodavatel dodá elektřinu operátorovi, který ji následně, v rámci dobíjení, přeprodává svému zákazníkovi. V tomto kontextu totiž upozorňujeme na probíhající diskuse k čerpání pohonných hmot prostřednictvím tzv. CCS karet, kdy není jednoznačné, v jaké situaci vydavatel karet pohonné hmoty svým zákazníkům přeprodávává a v jaké situaci je zákazníci čerpají přímo od prvotního dodavatele (čerpací stanice) s tím, že vydavatel karty poskytuje jen financování osvobozené od DPH.