Nejvyšší správní soud („NSS“) ve svém rozsudku ze dne 4. února 2025 (sp. zn. 9 Afs 112/2024) řešil otázku, zda mohou být příjmy fyzické osoby, podnikající v oblasti nákupu a prodeje obrazů, z prodeje děl ze soukromé sbírky osvobozeny od daně podle § 4 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o daních z příjmů („ZDP“). Soud dospěl k závěru, že správce daně nesprávně vyhodnotil tyto příjmy jako zdanitelné, jelikož daňový subjekt dostatečně doložil, že se jedná o soukromou sbírku, a nikoliv o obchodní majetek.

Spor o charakter prodeje obrazů

Podnikatel provozoval galerii a měl živnostenské oprávnění pro nákup a prodej uměleckých děl. Kromě toho však v letech 2016 – 2018 prodával ve velkém rozsahu obrazy, které považoval za součást své soukromé sbírky, kterou vytvářel od 90. let. Tyto příjmy nezahrnul do základu daně, protože se domníval, že jsou od daně osvobozeny. Správce daně však dospěl k závěru, že se jedná o podnikatelskou činnost, protože prodeje probíhaly dlouhodobě. Vzhledem k tomu, že příjmy z prodeje soukromých obrazů několikanásobně převyšovaly příjmy z podnikání, správce daně doměřil daň dle pomůcek.

NSS se s tímto závěrem neztotožnil. Konstatoval, že opakovaný prodej sám o sobě nemusí znamenat, že se jedná o podnikání, pokud lze doložit, že obrazy byly součástí soukromé sběratelské činnosti, a nikoliv obchodního majetku. Nebylo by přitom podstatné, zda by se obchodním majetkem staly tím, že by je do něj podnikatel vložil ze svého majetku, nebo by byly pořízeny při jeho podnikání.

Rozlišení mezi podnikáním a soukromým majetkem

NSS zdůraznil, že vlastnictví živnostenského oprávnění samo o sobě neznamená, že veškeré jednání fyzické osoby je podnikáním. Rozhodujícím faktorem by mělo být, zda prodávaný majetek souvisí s podnikáním a zda byl za tímto účelem zařazen do obchodního majetku. Pokud jsou předměty prodávány z osobního vlastnictví a jejich pořízení nebylo vedeno primárně snahou o zisk, mohou být příjmy osvobozeny od daně.

Soud se přiklonil k názoru, že prodej obrazů ze sbírky nebyl součástí podnikání, a tudíž nevznikla povinnost je zahrnout do daňové evidence. I když příjmy z těchto prodejů převyšovaly příjmy z podnikání a část z nich byla znovu investována do galerie, nezakládá to automaticky povinnost tyto příjmy danit.

Osvobození příjmů z prodeje movitých věcí

NSS připomněl, že účelem osvobození příjmů z prodeje movitých věcí podle § 4 odst. 1 písm. c) ZDP je situace, kdy nedochází ke skutečnému nárůstu majetku, ale pouze k jeho přeměně do peněžní formy. Naopak, pokud by šlo o systematické nákupy a prodeje obrazů za účelem zisku, jednalo by se o podnikání a osvobození by se neuplatnilo.

Klíčové bylo, že podnikatel prokázal dlouhodobou sběratelskou činnost a že obrazy byly do sbírky pořizovány za účelem jejího rozšíření, nikoliv k dalšímu prodeji.

Chybný postup správce daně a doměření dle pomůcek

Správce daně podle NSS chybně nepovažoval za relevantní, zda obrazy skutečně byly součástí soukromé sbírky. Místo toho bez dalšího předpokládal, že jde o podnikání, což vedlo k nesprávnému doměření daně.

Soud zdůraznil, že daňový subjekt má právo vlastnit vedle obchodního majetku i soukromý majetek, a pokud správce daně chtěl osvobození zpochybnit, měl se zaměřit na původ obrazů a důvody jejich nabytí. Jelikož tuto skutečnost neprokázal, nebyly splněny podmínky pro doměření daně dle pomůcek.

Závěr NSS

Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí správce daně i krajského soudu a potvrdil, že příjmy z prodeje obrazů ze soukromé sbírky mohou být osvobozeny od daně, pokud je prokázáno, že nesouvisely s podnikáním. NSS zároveň zdůraznil, že v daňovém řízení musí být pečlivě rozlišováno mezi soukromým majetkem a obchodním majetkem a že správce daně musí aktivně prokazovat své pochybnosti, pokud chce tvrzení daňového subjektu zpochybnit.

Tento rozsudek je významným precedentem pro podnikatele, kteří vedle svého podnikání spravují i soukromé sbírky či investiční aktiva, a potvrzuje, že důsledné vedení daňové evidence a jasné oddělení soukromého majetku od obchodního majetku je klíčové pro daňové posouzení.