Jedním z bodů projednávaných v rámci Koordinačního výboru mezi Komorou daňových poradců a Generálním finančním ředitelstvím byla také otázka stanovení místa plnění u školení určených pro omezený okruh účastníků. V České republice chyběla jasná interpretace, jak postupovat v případech, kdy školení není určeno pro širokou veřejnost, ale pro předem omezený okruh účastníků.

Služba spočívající ve školení obecně představuje vzdělávací službu, u které je místo plnění stanoveno dle § 10b zákona o DPH, tedy v místě, kde se akce koná. Nejasnosti však vyvstávaly v situacích, kdy školení bylo určeno pouze pro předem omezený okruh účastníků. V těchto situacích nebylo zcela jasné, jestli nelze na takové školení nahlížet jako na poskytnutí běžné služby, u které se místo plnění stanoví dle základního pravidla (§ 9 zákona o DPH). Případné rozlišování mezi těmito dvěma situacemi mělo zásadní dopady zejména u přeshraničního poskytování školení.

Dle závěrů z jednání, opírající se mimo jiné o rozsudky Evropského soudního dvora, lze za určitých podmínek považovat školení předem určené pro omezený okruh účastníků za poskytnutí běžné služby a aplikovat ustanovení § 9 zákona o DPH. V tomto ohledu je především nutné zkoumat, kdo je příjemcem služby.

Přestože Koordinační výbor uvádí konkrétní případy a zmiňuje jistá kritéria, výsledky jednání nestanovily jednotnou definici, na základě které by bylo možné postupovat. Je tak nutné zkoumat a posuzovat každý případ individuálně.