Přední česká ekonomka Ilona Švihlíková zastává názor, že současný model české ekonomiky je dlouhodobě neudržitelný především proto, že nikdo netuší, co je tzv. národní zájem a neposkytuje zdroje pro zvyšování životní úrovně obyvatel. Tématem se zabýval nedělní diskusní pořad Otázky Václava Moravce a hledal odpověď na otázku, kam chce Česká republika v Evropě patřit. V pořadu eknomka uvedla: „V posledních pětadvaceti letech se u nás dělalo všechno pro blaho zahraničních investorů. Ať už šlo o privatizaci strategických firem, ale i celých oborů, jako jsou vodárenství či plynárenství, nebo o velkorysé investiční pobídky.“
Stav české ekonomiky by se mohl změnit, je však potřeba stanovit cíle a jasné priority včetě strategického plánování. Bohužel, naši politici plánují pouze krátkodobě, od jedněch voleb k druhým volbám, a to není moc efektivní.  

Tomáš Prouza, který před dvěma měsíci rezignoval na místo  státního tajemníka pro evropské záležitosti uvedl, že úspěch české ekonomiky bude záviset hlavně na tom, jak se bude celkově dařit eurozóně, na které je naše republika existenčně závislá jako průmyslová a exportně zaměřená země.

Dalším hostem debaty byl Aleš Michl, poradce současného i bývalého ministra financí. Ten hovořil o dlouhodobém zaostávání naší země v úrovni platů. Zatímco v ukazateli HDP na jednoho obyvatele dosahuje Česká republika sedmdesáti procent úrovně Německa, české platy se s bídou vyšplhají k třiceti procentům německé úrovně. Michl se domnívá, že by mělo být stanoveno překlenovací či přechodné období, během kterého bychom dohnali nedostatky a to především kombinací postupného navyšování mezd a posilování měny.  

Shodu našli odborníci v jedné věci: se současným podhodnoceným kurzem české koruny vůči euru do eurozóny vstoupit nemůžeme. Podle Tomáše Prouzy by optimální úrovní pro přijetí eura mohlo být 23 až 25 Kč za euro, Aleš Michl se domnívá, že by stačila i hranice 20 korun za euro.