Z investování do akcií a dalších cenných papírů se stal v posledních letech oblíbený způsob zhodnocování financí. Veřejně obchodovatelné společnosti prodávající na burzách své akcie, které představují podíly na společnosti samotné, si od koupě slibují přísun kapitálu a investoři zase zhodnocení vkladu. Kupříkladu na amerických burzách NYSE a Nasdaq je k veřejnému obchodování kótováno okolo 6 000 společností. Na české Burze cenných papírů Praha je pro srovnání k dnešnímu dni okolo 40 obchodovatelných subjektů.

Evropská unie se přijetím směrnice č. 2022/0406 o strukturách zahrnujících akcie s násobným hlasovacím právem ve společnostech, které žádají o přijetí svých akcií k obchodování na trhu pro růst malých a středních podniků, snaží tyto počty vyrovnat. Směrnicí Evropská komise sleduje usnadnění vlastníkům malých a středních podniků přístup k tržnímu financování. Na provedení směrnice mají členské státy čas do října 2026.

Vstup mezi kotované společnosti v praxi znamená rozředění vlastnictví, což vede ke snížení kontroly společníků nad rozhodnutími společnosti. Právě obava nad výše řečeným dle názoru Evropské komise nejčastěji odrazuje vlastníky společností před vstupem na burzu. Společnosti, zejména malé a střední podniky, budou pravděpodobněji usilovat o vstup na veřejné trhy, pokud si ovládající akcionáři mohou po kotaci ponechat rozhodovací pravomoci ve společnosti. To jim umožňuje pokračovat v utváření podniku v souladu s jejich strategickou vizí a zároveň využívat výhod spojených s tím, že jsou kotovanou společností, a získat tak dostatek finančních prostředků k provozu činnosti.

Právě struktura akciové společnosti s akciemi s násobnými hlasovacími právy je účinný způsob, jak mohou vlastníci udržet kontrolu nad rozhodováním ve společnosti a současně získávat kapitál na veřejných trzích. Tento typ struktury umožňuje jednomu akcionáři (nebo skupině akcionářů) mít kontrolní podíl ve firmě, aniž by musel uskutečnit poměrnou ekonomickou investici odpovídající velikosti podílu, což by bylo nutné u klasických akcií s rovnými hlasovacími právy. Tato struktura obvykle zahrnuje minimálně dva různé typy akcií, z nichž každý poskytuje odlišný počet hlasů.

Vytváření podílů se sníženými či žádnými rozhodovacími právy však může vést k ohrožení společníků, kteří takové akcie vlastní. Mezi takové ohrožení můžeme řadit například nakládání s majetkem společnosti, získávání soukromých výhod ze strany ovládajícího akcionáře či rozhodnutí, která nevedou k dlouhodobě udržitelnému rozvoji společnosti. V této souvislosti tak součástí směrnice jsou také ustanovení týkající se ochrany akcionářů, a to skrze povinnost členských států zavést maximální počet hlasů s násobným hlasovacím právem, omezení výkonu hlasovacích práv spojených s akciemi s násobným hlasovacím právem, časové omezení existence násobných hlasovacích práv či omezení převoditelnosti, a to ve smyslu spojení násobného hlasovacího práva s akcionářem namísto akcie.

U členských států EU je v současnosti možnost vytvoření akcie s násobným hlasovacím právem obecně přípustná, často však omezená. Příkladem tomu může být francouzská právní úprava, která omezuje počet hlasovacích práv na jednu akcii na dvojnásobek hlasů spojených s kmenovou akcií. Český zákonodárce je v tomto případě na evropské poměry liberální. Naše právní úprava nestanovuje žádná významná omezení pro existenci a užívání takových práv. Výjimkou může být § 276 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích, který stanovuje, že akcie, s nimiž není spojeno hlasovací právo, mohou být vydány, jen pokud souhrn jejich jmenovitých hodnot nepřesáhne 90 % základního kapitálu.

Jak bylo řečeno výše, možnost přijmout akcie s násobným hlasovacím právem k obchodování na veřejném trhu již v českém právu zakotvena je. Pokud však dojde k dodržení termínu, můžeme do dvou let očekávat změny v oblasti ochrany akcionářů vlastnících ostatní druhy akcií. Otázkou samozřejmě zůstává, zda-li provedení směrnice povede ke skokovému nárůstu kotovaných společností. Byť by odpověď na tuto otázku byla spíše záporná, směrnice je v evropském měřítku krokem, který povede k dalšímu odstraňování nerovností mezi jednotlivými trhy členských států.