Finanční analýza jako oblast finančního řízení podniku je nezbytnou součástí každé firmy, která chce uspět v dnešním konkurenčním prostředí. Pomocí znalosti historických informací lze usuzovat o přítomnosti a predikovat budoucnost finančního hospodaření podniku.

Finanční stav firmy zajímá zejména její vedení a majitele. Zároveň se o něj však zajímají také externí subjekty. Banky často do smluv o úvěrech včlení kritéria finanční analýzy (neboli omezující podmínky či kovenanty), které je třeba pravidelně kontrolovat a vyhodnocovat, aby se úvěr nestal předčasně splatný. Dodavatelé i odběratelé se obvykle před zahájením nových obchodních vztahů zajímají o bonitu protistrany, kterou měří například ukazateli likvidity či aktivity. Investoři se zase zajímají například o návratnost svých investic či možný dosažený výnos z dané investice. V neposlední řadě finanční stav firmy zajímá samozřejmě konkurenci, zaměstnance a další subjekty, třeba i nás auditory. Každý výše uvedený subjekt sleduje své zájmy a finanční analýza pro ně představuje důležitý nástroj pro kontrolu, vyhodnocení či budoucí rozhodování.

Jako zdroj informací jim slouží především účetní závěrka sestávající se z finančních výkazů (rozvahy, výkazu zisku a ztráty, případně přehledu o peněžních tocích a o změnách vlastního kapitálu) a přílohy. Rozvaha poskytuje informace o stavu majetku a zdrojích jeho krytí k určitému datu. Výkaz zisku a ztráty upřesňuje, jaké náklady a výnosy za jednotlivé činnosti tvoří výsledek hospodaření za dané období. Příloha poté doplňuje informace, které ve výkazech nejsou obsaženy. Externí uživatelé mohou případně využít též výroční zprávu, zprávu auditora apod. Interní uživatelé, mezi něž patří především majitelé firem, manažeři, analytici, mohou též využít informace z účetnictví, vnitropodnikové přehledy, směrnice, plány, kalkulace a další interní informační zdroje.

Interní finanční analýza pomáhá majitelům firem, manažerům, analytikům při majetkovém i finančním řízení, rozhodování o optimální kapitálové struktuře, investiční a cenové politice, řízení zásob a samozřejmě řízení provozního cash-flow. Vlastníkům slouží též jako kontrolní nástroj zhodnocování jejich vložených prostředků. Externí finanční analýza pomáhá věřitelům, investorům, obchodním partnerům prověřit solventnost, investiční potenciál, rizikovost investice apod.

I když se informační potřeby různých uživatelů účetních výkazů liší, je možné konstatovat, že téměř vždy sledují základní charakteristiky hospodářské a finanční situace podniku:

• schopnost podniku vyrovnat své finanční závazky v době jejich splatnosti, tedy platební schopnost;
• schopnost podniku zajistit přiměřený zisk z použitého kapitálu, tedy výnosnost;
• schopnost podniku dlouhodobě zabezpečovat své finanční závazky a dlouhodobě dosahovat přiměřené výnosnosti, tedy finanční stabilitu. 

Finanční analýza je důležitým nástrojem finančního řízení podniku, jejímž cílem je posoudit finanční zdraví podniku a identifikovat silné a slabé stránky hospodaření. K tomu lze využít různé metody, např. analýzu poměrových ukazatelů, analýzu absolutních ukazatelů (stavových a tokových veličin), analýzu fondů finančních prostředků, predikční modely finanční tísně apod.

Základním nástrojem finanční analýzy je poměrová analýza, která umožňuje srovnání společností různých velikostí v rámci daného oboru. Poměrové ukazatele vznikají vydělením dvou položek, mezi kterými existuje určitá souvztažnost. Při výpočtu se vychází z rozvahy a výkazu zisku a ztráty. V praxi se nejčastěji setkáme s ukazateli rentability (výnosnosti), likvidity, aktivity (řízení aktiv) a zadluženosti (struktury zdrojů).

Ukazatelé rentability poměřují zisk se zdroji. Nejčastěji se využívají ukazatelé rentability investovaného kapitálu, aktiv, tržeb, vlastního kapitálu. Informují o ziskovosti podnikání, zhodnocení vlastního kapitálu, odhalí slabé stránky v hospodaření. Pomohou též v rozhodování, zda je efektivnější pracovat s vlastními prostředky nebo cizím kapitálem.

Ukazatelé likvidity prověří schopnost podniku uhradit své závazky porovnáním závazků vůči disponibilním prostředkům.

Ukazatelé aktivity prozradí schopnost podniku využívat svá aktiva. Sledují, kolikrát se za dané období majetek obrátí, tedy rychlost obratu a jak dlouho je majetek vázán v určité formě, tedy dobu obratu.

Ukazatelé zadluženosti hodnotí úvěrové zatížení podniku. Pomocí míry zadluženosti, úrokového krytí a dalších ukazatelů měří, jak podnik využívá k financování cizí zdroje a jak je schopný hradit své závazky.

Analýzu absolutních ukazatelů představují metoda horizontální analýzy (analýzy trendů), která sleduje vývoj položek finančních výkazů v čase vyhodnocením změn položek po řádcích výkazů, a metoda vertikální analýzy. Ta je založena na rozboru finančních výkazů vyčíslením procentuálního podílu položek na celku.

Jednou z metod analýzy fondů finančních prostředků je analýza čistého pracovního kapitálu. Čistý pracovní kapitál získáme odečtením krátkodobých závazků od oběžných aktiv. Ukazatel nám tedy říká, kolik provozních prostředků budeme mít k dispozici, pokud uhradíme všechny své krátkodobé závazky.

Z výše uvedených informací je patrné, že finanční analýzu lze využívat k různým účelům. I my auditoři ji využíváme. K čemu? Před zahájením auditu nám pomůže objasnit, jak si firma celkově stojí a co se u ní za ten rok změnilo. Proběhly nové investice do majetku? Z čeho jsou kryty? Nejsou drženy nadměrné zásoby? Jaká je předpokládaná doba obratu obchodních pohledávek? Je nižší než doba obratu obchodních závazků a firma se tzv. ufinancuje sama, nebo si musí průběžně dočerpávat dodatečné zdroje? Je schopná během roku pokrýt své krátkodobé závazky z krátkodobých aktiv nebo je třeba provést refinancování? Má firma dost hotovosti? Dosahuje dostatečného provozního a celkového zisku? Jistě bychom vymysleli spoustu dalších otázek, na které nám odpovědi přináší právě finanční analýza. Pokud na ty Vaše otázky neznáte zatím odpověď, není nic snazšího než si připravit vlastní finanční analýzu. A pokud potřebujete pomoci, jsme tu pro Vás. 

Ing. Renáta Habeltová & Ing. Klára Honzíková