Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) se v dalším ze zajímavých rozsudků týkajících se GDPR zabýval tím, zda i finanční zájem správce může být dostatečným odůvodněním pro zpracování osobních údajů na základě oprávněného zájmu správce. Konkrétně se SDEU zabýval třemi předběžnými otázkami předloženými Okresním soudem v Amsterdamu.

Nizozemský Královský tenisový svaz zažaloval nizozemskou obdobu Úřadu pro ochranu osobních údajů („ÚOOÚ“) poté, co mu byla tímto úřadem udělena pokuta ve výši 525 000 EUR, a to za předání jmen, adres, telefonních čísel a e-mailových adres a dalších údajů o jednotlivých členech svým sponzorům. Nizozemský ÚOOÚ na podnět některých členů tenisového svazu shledal toto jednání jako porušení čl. 6 GDPR, když předal údaje těchto osob bez jejich souhlasu a důvodu spočívajícího na legitimním základě. Tenisový svaz ale tvrdí, že jeho oprávněný – finanční – zájem, ač není přímo zmíněný v nařízení GDPR či dán zákonem, avšak zároveň jim neodporuje, je tím pádem legitimní.

A co na to SDEU? Oprávněný zájem by podle něj měl soud vykládat tak, že nařízení GDPR tento pojem nedefinuje a nepojmenovává množinu všech možných oprávněných zájmů, ale je nutné, aby dovozený zájem byl zákonný (nebyl protizákonný). K další otázce dokonce SDEU konstatoval, že samotné předání osobních údajů pro uspokojení finančních zájmů správce může být považováno za nezbytné pro účely oprávněných zájmů správce. Podmínkou však je, že toto zpracování údajů je nezbytně nutné pro naplnění oprávněného finančního zájmu.

Ačkoli se může zdát, že SDEU tímto přisvědčil spíše tenisovému svazu, v závěru rozhodnutí vyjádřil svůj názor, že za daného skutkového stavu nedošlo k naplnění požadavku na nezbytnost takového použití. Rozhodnout ve věci samé ale bude muset soud v Amsterdamu, případně další nizozemské vnitrostátní soudy.