Vážení čtenáři,  

otevíráme pro vás novou rubriku, která se bude pravidelně věnovat problematice Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (dále jen IFRS).  Podle zákona o účetnictví (§ 19a) musí účetní jednotka, která je obchodní společností a je emitentem investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu, pro sestavení účetní závěrky použít IFRS upravené právem Evropské unie.  

Pojďme se nejprve podívat na to, jaký je rozdíl mezi IFRS a IFRS upravené právem Evropské unie.

IFRS vydává a aktualizuje Výbor pro mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IASB).  Na svých stránkách www.ifrs.org IASB zveřejňuje časový harmonogram zpracování nových a novelizovaných standardů.  Tyto standardy pak pro sestavení účetních závěrek dobrovolně přejímají jednotlivé státy nejen v Evropské unii.  Od roku 2004 zavedla EU povinnost sestavit účetní závěrku dle IFRS pro emitenty cenných papírů.  IFRS se tak staly součástí evropské legislativy.  Zde si ovšem Komise vyhradila právo jejich schválení před tím, než budou do evropské legislativy zařazeny.  Schválení Komisí předchází doporučení pro přijetí, které vydává EFRAG (Evropská skupina pro účetní výkaznictví a poradenství).  Komise zároveň stanoví i datum, od kterého je nový či novelizovaný standard součástí komunitárního práva.  Toto datum může být odlišné (zpravidla pozdější) než datum, které pro použití standardu stanoví IASB.  

Mohlo by se tedy zdát, že IFRS upravené právem EU jsou určené výhradně pro emitenty cenných papírů.  Takový závěr je ovšem značně zjednodušený.  IFRS již dnes používají i ostatní účetní jednotky v případech, kdy daná problematika je v českých předpisech řešena velice stručně popřípadě vůbec.   Je takový postup vůbec přípustný?  Ano, pokud si uvědomíme, že účel účetní závěrky je jak v pojetí IFRS, tak podle zákona o účetnictví shodný, a to poskytnout uživatelům účetní závěrky relevantní informace pro jejich rozhodování.  Dalším, neméně důležitým, shodným znakem je účtování nákladů a výnosů ve věcné a časové souvislosti.  Pochopitelně IFRS nelze použít v případech, kdy zákon o účetnictví explicitně stanoví konkrétní pravidla (například oceňování aktiv a závazků, či odepisování majetku jeho vlastníkem). 

Není bez zajímavosti, že řada ustanovení z IFRS již byla do českých účetních předpisů zařazena, například komponentní odpisování, využití zbytkové hodnoty při výpočtu odpisů, vykazování změny v účetních metodách a oprav významných chyb přes jiný výsledek hospodaření či účtování o derivátech.  Také Národní účetní rada při zpracování svých interpretací využívá IFRS účetní pravidla. 

Naším cílem je přiblížit vám oblasti, kde může být znalost IFRS užitečná i pro účetní jednotky, které nejsou emitentem cenných papírů. Těšit se můžete na články, ve kterých budeme v IFRS hledat řešení možná i vašich transakcí.  Nezapomeneme ani na aktuální změny v oblasti IFRS.