Nejvyšší správní soud („NSS“) vydal koncem roku 2024 rozsudek k poměrně netradičnímu a kontroverznímu právnímu sporu. Ve svém rozsudku č. j. 8 Afs 281/2023-53 zamítl kasační stížnost Odvolacího finančního ředitelství („žalovaného“) a potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, který označil rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné. Spor se zabýval otázkou, zda podléhají příjmy prostitutek dani z příjmů.

Správce daně doměřil fyzické osobě („žalobkyni“) daň dle pomůcek za zdaňovací období roku 2012 až 2014, neboť dospěl k názoru, že žalobkyně nezdanila své příjmy z eskortu. Žalobkyně se však doměření bránila a proti rozhodnutí se nejprve odvolala a následně podala žalobu. Namítala, že zdanění příjmů z prostituce je kuplířství čili trestný čin z kořistění prostituce dle § 189 trestního zákoníku. Zdanění je dle žalobkyně také v rozporu s Newyorskou úmluvou o potlačení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce druhých osob z roku 1951, k níž Česká republika přistoupila a je jí dle žalobkyně vázána. Tuto argumentaci podpořila odkazem na čl. 10 Ústavy, který stanovuje, že mezinárodní smlouvy mají v českém právním řádu přednost, pokud jsou přímo aplikovatelné.

Žalobkyně rovněž uvedla, že v České republice probíhají veřejné diskuse o tom, zda by prostituce měla být regulována a zdaněna, přičemž tyto diskuse pravidelně končí závěrem, že prostituce zdaňována být nemůže. Postup správce daně tak považovala za překvapivý a v rozporu se zásadou legitimního očekávání.

Odvolací finanční ředitelství vypořádalo námitku na rozpor s Newyorskou úmluvou pouze argumentem, že český zákon o daních z příjmů zdanění příjmů z prostituce nevylučuje. NSS však tento názor nesdílel a uvedl, že správce daně by se měl předně zabývat tím, zda z Newyorské úmluvy skutečně vyplývá zákaz zdanění příjmů z prostituce a zda je úmluva aplikovatelná dle Ústavy. Pokud by se zmíněné předpoklady skutečně potvrdily, zdanění by nebylo možné.

NSS nesouhlasil ani s vyjádřením žalovaného k námitce trestného činu z kořistění prostituce. Žalovaný nepřesvědčivě konstatoval, že žádný zákon formálně prostituci nezakazuje, ani nepovoluje, a proto se nemůže jednat o příjem z trestné činnosti. Argument žalobkyně považoval za přehnaný a neodpovídající právní realitě.

NSS však poukázal na pravou podstatu námitky žalobkyně, která tkvěla v tom, že kořistění prostituce, neboli získávání majetkového prospěchu z prostituce provozované jiným, je trestné a zdaněním prostituce, která sama o sobě trestná není, by se stát stal kuplířem.

NSS zamítl kasační stížnost a zavázal Odvolací finanční ředitelství, aby v dalším řízení řádně vypořádalo námitky žalobkyně. NSS zdůraznil, že soudy nemohou samy rozhodnout o otázce, zda prostituce podléhá zdanění. Tuto otázku musí nejprve vyřešit správní orgán v přezkoumatelném rozhodnutí.

Rozhodnutí NSS zdůrazňuje význam kvalitního odůvodnění správních rozhodnutí, zvláště pokud se týkají kontroverzních právních otázek. Tento rozsudek tak otevírá prostor pro další debaty o regulaci a zdanění prostituce v České republice.