Policie ČR poskytla správci daně informace o pohybu vozidla, protože předložená kniha jízd nepůsobila věrohodně. Je takový postup přiměřený?

V tomto články bychom vás rádi upozornili na aktuální rozsudek Nejvyššího správního soudu (9 Afs 147/2020 – 34) týkající se využití policejních kamerových záznamů správcem daně za účelem prokázání nároku na odpočet DPH u pořízení automobilu, resp. za účelem zpochybnění předložené knihy jízd. I když daňový subjekt zaslal v reakci na výzvu správci daně knihu jízd, vyzval správce daně nejprve prodejce auta s žádostí o poskytnutí údajů a dokumentů souvisejících s prodejem vozu a následně, z důvodu pochybností ohledně předložené knihy jízd, požádal i Policii ČR o poskytnutí informací o pohybu daného vozidla. Nejvyšší správní soud shledal takovýto postup správce daně jako oprávněný, a to zejména proto, že samotné záznamy pořídila Policie ČR v rámci své vlastní činnosti a v okamžiku žádosti správce daně jimi již disponovala, a také proto, že daňovým subjektem předložená kniha jízd nepůsobila věrohodně.

Zákon o polici umožňuje Policii ČR poměrně široce shromažďovat osobní údaje, je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů. Úkolem Policie ČR je pak mimo jiné chránit veřejný pořádek a předcházet trestné činnosti, což je formulace značně obecná a široká. Je proto velmi složité určit, kde se nachází hranice toho, co může Policie ČR ještě shromažďovat. V tomto případě Policie ČR poskytla údaje ze systému tzv. automatické kontroly vozidel, který zaznamenává a uchovává údaje o každém vozidle. Ačkoliv je tento systém je využíván pro plnění těchto úkolů, jeho využití v tomto případě ve světle zásady přiměřenosti lze považovat za diskutabilní.

Zmíněný případ se odehrál ještě před účinností obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Ačkoliv daňový řád výslovně umožňuje správci daně vyžádat si od orgánu veřejné moci údaje nezbytné pro správu daní, dle zásady aplikační přednosti má komunitární právo (GDPR) přednost před vnitrostátními předpisy. Lze proto polemizovat, jestli by v současnosti takové předání nebylo v rozporu se zásadami GDPR, zejména z hlediska omezenosti účelem zpracování a minimalizace doby uchovávání osobních údajů.

Přečtěte si článek na Hospodářských novinách ZDE.