Koordinační výbor komory daňových poradců s Generálním ředitelství cel (dále jen GŘC) dne 28. 2. 2024 uzavřeli příspěvek týkající se výroby lihových výrobků z pohledu zákona o spotřebních daních. Tento koordinační výbor navazuje na příspěvky zveřejněné v minulosti, na jejichž základě vznikaly nejasnosti v tom, zda se za výrobu vybraných výrobků podléhajících spotřební dani považují i situace, kdy je v restauraci či baru připravován alkoholický míchaný nápoj (koktejl) za účelem prodeje fyzickým osobám k okamžité spotřebě, případně smíchání již zdaněných alkoholických nápojů k vlastní spotřebě. Pro výrobu vybraných výrobků existují rozsáhlá zákonná pravidla a pokud by se skutečně jednalo o výrobu, vznikla by povinnost odvést spotřební daň. Z tohoto důvodu je důležité správně stanovit, zda se za výrobu považuje i příprava koktejlů.

V koordinačním výboru zveřejněném v minulosti GŘC uvedlo následující: „Obdobně se nepovažuje za výrobu vybraných výrobků, pokud si konečný spotřebitel pro vlastní spotřebu vyrobí z různých druhů zdaněných lihovin vlastní alkoholický míchaný nápoj (koktejl), smíchá si víno/pivo s lihovinou, naředí si alkohol apod.“ Přestože má toto vyjádření dopad na rozsáhlou skupinu podnikatelů a firem, dle komory daňových poradců GŘC neuvedlo žádné ustanovení zákona, o které by se zmíněné vyjádření opíralo. Z ustálené judikatury navíc vyplývá, že povinnost odvést daň vzniká také v případech, kdy z již zdaněných výrobků s obsahem lihu více než 1,2 % vznikne výrobek, který je jiným předmětem daně. Jsou tedy podnikatelé připravující míchané nápoje pouze zvýhodňováni oproti jiným skupinám zpracovávajícím líh, jelikož nejsou postihováni, přestože mají povinnost odvést daň, nebo v souvislosti s vyjádřením GŘC skutečně existuje zákonné opodstatnění? Tak či tak byl výklad nejasný a při každém umíchání koktejlu existovala nejistota.

Komora daňových poradců tak uvedla praktické příklady přípravy alkoholických míchaných nápojů a požádala GŘC, aby se vyjádřilo, zda se jedná o výrobu vybraných výrobků dle zákona o spotřebních daních. Cílem bylo vyvrátit možnost nepříznivého výkladu původního stanoviska GŘC a také zajistit zákonné odůvodnění, na základě něhož nejsou bary, restaurace, ale také například prodejci punče na vánočních trzích povinni odvádět spotřební daň.

GŘC ve svém vyjádření uvedlo, že obávaný výklad Komory daňových poradců je příliš extenzivní. Na základě jejich informace není výrobou příprava alkoholického nápoje pro přímou spotřebu konečného spotřebitele v prostoru, ve kterém se prodávají alkoholické nápoje pro přímou osobní spotřebu nebo pro jiné přímé osobní užití fyzickou osobou. Pokud by byl zákon vykládán doslova, bylo by dle GŘC za výrobu lihu považováno také kvašení ovoce spadlého ze stromu, což je přirozený proces. Odkaz na související ustanovení zákona však opět nebyl uveden. Kde je tedy jasně zákonem stanovená hranice pro určení, kdy již máte postupovat dle zákona o spotřebních daních (podávat přiznání, odvádět spotřební daň apod.)? Při přípravě koktejlů pro okamžitou spotřebu fyzickou osobou pravděpodobně žádné riziko nehrozí, přestože podpora v zákoně neexistuje. Jak je tomu však v jiných oblastech? S posouzením konkrétních případů vám rádi pomohou autoři tohoto článku, případně GT tým, se kterým dlouhodobě spolupracujete.