M. Sýkora Horňáková | 19.11.2024
Podzimní vzdělávání na míru: Neziskovky, GDPR a INTRASTATDaně, účetnictví, právo a nejen to. Všechny klíčové novinky pro váš byznys.
Během příprav na konferenci kolektivního vyjednávání jsme se ptali hlavního řečníka a organizátora akce Vladimíra Černého na to, jak vnímá aktuální situaci kolem kolektivního vyjednávání a kam se dostaneme v příštích letech. Co čeká české odbory a zaměstnavatele? To se dozvíte v dnešním článku.
Myslím si, že většina zaměstnanců vnímá odbory spíše negativně. Je to hlavně tím, že odbory neumí dostatečně definovat a prosazovat skutečné oprávněné potřeby a zájmy zaměstnanců. Jsou dílčí výjimky, kdy se odbory skutečně umí postavit za zaměstnance, ale je to bohužel ojedinělé.
Z mého pohledu, neumí odbory, respektive jejich vedení, na úrovni svazů a ČMKOS dostatečně srozumitelně definovat, čím skutečně mohou být řadovým zaměstnancům nápomocní. Vnímání odborů u nás je částečně negativní, ale spíše převládá „neutrální postoj“ zaměstnanců.
Většinově převládá názor , že jde hlavně o výši mezd a hlavně jejich každoroční růst. Mnoho zaměstnanců vnímá úspěšnost práce odborů dle výše každoročního růstu mezd. Odbory v tomto mají ale objektivně těžkou roli. Někdy si za to ale mohou sami. To když požadují nepřiměřený růst mezd a následně přistoupí i na méně než polovinu toho co požadovaly…
Já vnímám sociální dialog a oprávněné zájmy zaměstnanců v širším kontextu – na prvním místě to je dodržování pracovněprávních předpisů – například zákoníku práce, dobré vztahy na pracovišti, kvalitní pracovní prostředí, vzdělávání zaměstnanců, jistotu pracovních míst.
Velkým problémem odborů u nás je podle mě to, že nastává krize z pohledu volených zástupců zaměstnanců. Ještě relativní kvalita je na úrovni firem, zde jsou volení funkcionáři neodtržení od reality skutečných potřeb a zájmů zaměstnanců.
Horší už je to na úrovni odborových svazů. Zde se projevuje problém, kterému já říkám „nedostatek skutečně kvalitních a reálně uvažujících profesionálních funkcionářů“. Pozor – neplatí to plošně, jsou i odborové svazy, kde působí skutečně kvalitní profesionálové.
Co se týká EU tak lze jednoznačně říci, že role odborů je na podstatně vyšší úrovni. Je to dáno historicky. Jsou i země, kde odbory mají menší vliv. Za mne nejvyšší úroveň pozitivního vnímání odborů je ve Skandinávii, včetně Dánska. Určitě sem patří i Francie, Německo a Rakousko.
Výhodou tamních odborů je, že celá EU vnímá odbory jako legitimního partnera v rámci sociálního dialogu a hájení zájmů zaměstnance. A místní firmy pak taky k odborům přistupují více partnersky a otevřeně.
Od západního vnímání odborů jsme stále dost daleko. Legislativa EU jednoznačně nahrává odborům v tom, že s nimi počítá u zásadních legislativních změn – vnímaných z pohledu kolektivního práva.
Posledním příkladem je Gender Pay Gap (rozdíl v odměňování žen a mužů) – rozdílem v odměňování se bude zabývat nová legislativa EU, a to přinese další velké téma, které budou muset zaměstnavatelé aktivně řešit se svými odbory.
Odbory se mění pomalu, je to spíše na podnikové úrovni. Velký posun ve vnímání nutné zákonné nezbytnosti partnerského vyjednávání s odbory aktuálně přichází ze strany zaměstnavatelů, zejména u velkých firem a nadnárodních korporátů.
Čím je větší firma, tím spíše mohou sociální dialog a kolektivní smlouvy pomoci i zaměstnavatelům. Problém je mnohdy v přehnaných požadavcích druhé strany.
Ne.
Určitě se pokračuje v tom, že se s odbory, z pohledu EU, počítá do budoucna jako s hlavním partnerem v rámci sociálního dialogu.
Z pohledu zaměstnavatelů jde o to, že komunikace s odbory bude nadále nezbytná a bude přibývat oblastí, kde odbory budou nezastupitelné. Není to zásluha ČR, ale celková politika EU. Otevřou se nová témata, a ty bude potřeba řešit na všech úrovních.
Každoročně pořádáme konferenci na téma kolektivního vyjednávání a sociálního dialogu, do které zapojujeme odborníky velkých českých firem, ministerstva, právníky a další zástupce odborné veřejnosti. Připojte se k nám letos 17. 10. 2024 ve výrobních prostorách společnosti NEXEN TIRE.