Téma tzv. „korunových dluhopisů“ se stalo předvolebním tématem a předmětem četných debat díky tomu, že jich velkou část nakoupil ministr financí Andrej Babiš.  Všichni nyní diskutují o tom, zda jejich nákup je v rozporu se zákonem nebo „pouze“ v rozporu s morálkou. Prý se čeká na názor někoho kompetentního, kdo to rozhodne a podle jeho názoru se pak prý možná budou odvíjet výsledky voleb.

Z pohledu daňového práva se jedná o velice zajímavou otázku. Pokusím se vysvětlit proč. I novináři a komentátoři se shodují, že nezdanění úrokových příjmů z korunových dluhopisů vydaných státem, v rozporu s daňovým právem není. Jen pro připomenutí, úroky z korunových dluhopisů nepodléhají dani, protože základ daně se stanoví samostatně za jednotlivé cenné papíry a daň takto vyměřená se zaokrouhluje na celé koruny dolů. Případ státních dluhopisů není ani v rozporu s morálkou, protože stát nechtěl na daních ušetřit sám, ale chtěl motivovat občany, kterým korunové dluhopisy nabízel, k jejich nákupu právě prostřednictvím této daňové úspory.

Jinak je tomu u cca 440 firem, jejichž korunové dluhopisy nakoupili jejich majitelé nebo jinak spojené osoby. Na výnosy z korunových dluhopisů emitovaných firmami do konce roku 2012 se totiž výše zmíněné nezdanění vztahovalo také. A tady je právě jádro sporu. Pokud je výše zmíněné osoby nakupovaly s cílem daňové optimalizace, mohlo by se podle obecných výkladů judikatury jednat o tzv. „zneužití práva“. Jedná se o situaci, kdy poplatník sice nejedná v rozporu s obsahem konkrétního paragrafu, ale protože jedná pouze s cílem daňové úspory, jedná v rozporu s účelem a smyslem práva. Na druhé straně stojí zásada, co není zákonem zakázáno, je povoleno a dále zásada předvídatelnosti práva.

Zneužití práva

Zneužití práva je využití práva v souladu s jeho obsahem, avšak v rozporu s jeho smyslem a účelem. Testují se v podstatě dva komponenty:

1. obsah práva (jeho rozsah - jádro, meze; v rámci toho může být důležitý i nositel práva a jeho povaha),
2. smysl a účel práva.

K otázce zneužití práva se několikrát vyjadřoval Ústavní soud i Nejvyšší správní soud, z jehož judikatury cituji:

„Nejvyšší správní soud podotýká, že zákaz zneužití práva je pravidlo českého vnitrostátního práva, včetně práva veřejného, které vyplývá z povahy České republiky jako materiálního právního státu založeného na určitých vůdčích hodnotách, k nimž vedle úcty ke svobodě jednotlivce a ochraně lidské důstojnosti patří mimo jiné i úcta k harmonickému sociálnímu řádu tvořenému právem a odepření ochrany jednání, jednání, které práva vědomě a záměrně využívá v rozporu s jeho smyslem a účelem.

Nejvyšší správní soud dále podotýká, že zákaz zneužití práva je v jistém smyslu ultima ratio, a proto musí být uplatňován nanejvýš restriktivně a za pečlivého poměření s jinými obdobně důležitými principy vlastními právnímu řádu, zejména principem právní jistoty, s nímž se - zcela logicky - nejvíce střetává."

Zneužití práva je tedy jakýmsi posledním nástrojem, jakousi záchrannou brzdou použitelnou jen ve výjimečných případech.

Co se mi na té kauze líbí?

Daňová správa mívá tendenci argumentovat v konkrétních daňových kauzách při daňových kontrolách pojmem zneužití práva. Většinou vysloví hypotézu, že se o zneužití práva jedná a „daňový poplatníku, vyvrať mi to“! Možná současná kauza přispěje k tomu, aby správci daně při svých závěrech zneužití práva tak často nepoužívali. Uvidíme?

Kdo to rozhodne?

Před volbami asi nikdo soudný. Problém je hodně složitý. Prolíná se v něm daňové právo s obecnou právní teorií.  Soudy v minulosti posuzovaly jednotlivé kauzy individuálně s ohledem na okolnosti. Politické zájmy při rozhodování soudců nehrají roli. Neplatí zde žádný obecný závěr.