Nejvyšší soud České republiky (dále jen „NS“) se nedávno ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2608/2023  (dále jen „Rozhodnutí“) zabýval doposud nevyřešenou otázkou, a to jaká jsou kritéria pro určení místa pravidelného pracoviště zaměstnance v případě, kdy toto místo není mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnuto, případně je dohodnuto v rozporu s ustanovením § 34a zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“).

Ve výše zmíněném Rozhodnutí se jednalo o případ, kdy měl dotčený zaměstnanec v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce Jihomoravský kraj. Ze ZP, konkrétně pak z § 34a přitom vyplývá, že je-li místo výkonu práce sjednáno šířeji, než je území jedné obce, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce.

Vzhledem k tomu, že v pracovní smlouvě, včetně jejích dodatků nebylo sjednáno místo pravidelného pracoviště, byla ze strany NS na základě pravidla obsaženého právě v § 34a ZP jako pravidelné pracoviště zaměstnance dovozena obec Břeclav, která byla jak místem bydliště daného zaměstnance, tak místem v němž pravidelně začínaly cesty zaměstnance za účelem výkonu práce řidiče hromadné dopravy.

Právě do Břeclavi byl zaměstnanec zaměstnavatelem také přiřazován od počátku pracovního poměru až do léta roku 2020. V létě roku 2020 byl však tento zaměstnanec-řidič zařazen na linku veřejné dopravy, která začínala a končila v Hodoníně. Zaměstnanec se proto, jakožto žalobce, domáhal proplacení cestovních náhrad od převedení z místa dřívějšího pravidelného pracoviště v Břeclavi na nové pracoviště v Hodoníně.

NS dospěl v dané věci k závěru, že pokud obecně platí, že místo pravidelného pracoviště, které je jako fakultativní obsahová náležitost sjednáno v pracovní smlouvě zaměstnance, lze změnit pouze cestou změny obsahu pracovní smlouvy, tedy v podobě dodatku k pracovní smlouvě. Není možné, aby místo pravidelného pracoviště určené na základě pravidla obsaženého v § 34a ZP bylo změněno jednostranným pokynem ze strany zaměstnavatele.

Jinými slovy řečeno, změnu místa pravidelného pracoviště určeného na základě domněnky stanovené v § 34a ZP (tedy domněnky spočívající v tom, že je-li místo výkonu práce sjednáno šířeji, než je území jedné obce, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce) je možné provést pouze změnou obsahu pracovní smlouvy, tzn. dvoustranným právním jednáním, nikoli však jednostranným pokynem zaměstnavatele.

Je tak postaveno na jisto, že místo pravidelného pracoviště určené na základě kritérií stanovených v § 34a ZP je možné měnit pouze dodatkem k pracovní smlouvě dotčeného zaměstnance.