Nejvyšší soud vydal důležitý judikát 23 Cdo 1837/2022 poukazující na to, že zaštítit se dobrou vírou někdy nestačí. Občanský zákoník v § 1109 písm. b) stanoví, že dobrá víra se u nabyvatele v případě nabytí věci nezapsané ve veřejném rejstříku od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku předpokládá. Je to logické ustanovení, nikdo nemá v každodenních činnostech čas ani možnosti pídit se po skutečném vlastníkovi zboží vystaveného například v prodejně. Jsou ale situace, kdy je kromě dobré víry nutné zapojit i běžnou péči a opatrnost.

V judikovaném případě si žalobkyně zakoupila traktor, v jehož technickém průkazu však byl zapsán někdo jiný než prodávající. Ve smlouvě sice prodávající uvedl, že traktor nabyl od žalovaného, a zavázal se ve stanovené lhůtě provést změnu v registru, žalovaný však spolupráci odmítl s poukazem na to, že traktor patří jemu.

Soud žalobkyni vytkl nedostatek běžné péče a opatrnosti a konstatoval, že pokud žalobkyně věděla v době uzavření kupní smlouvy, že prodávající není evidován jako vlastník traktoru v registru vozidel, musela v ní tato skutečnost vyvolat pochybnost o vlastnickém právu prodávajícího. Její dobrá víra v oprávnění převést vlastnické právo k traktoru se za této situace nemohla opírat pouze o prohlášení prodávajícího v kupní smlouvě a o to, že prodávající měl traktor ve svém držení.

Pokud ve vás některá z okolností při nákupu vyvolává pochybnosti, že vlastníkem je prodávající, neignorujte ji. Sami věc aktivně řešte, pouze na prohlášení prodávajícího spoléhat nelze. Anebo se spolehněte na nás, jsme vám kdykoli k dispozici.