Jádrem posuzovaného případu byla předběžná otázka specializovaného trestního soudu v Bulharsku. Soud posuzoval žádost bulharského policejního orgánu o povolení nuceného výkonu shromáždění biologických a genetických údajů o osobě podezřelé z účasti v organizované zločinecké skupině, která odmítla podstoupit odběr těchto údajů.

SDEU se pak zabýval několika otázkami, které souvisely s limitací vnitrostátní úpravy shromažďování biologických a genetických údajů směrnicí č. 2016/680 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů (dále jen „Směrnice“). Tedy zda a kdy můžou orgány vynucovat odběr těchto údajů a kdy na to naopak právo nemají.

Zejména zda:

• Může vnitrostátní úprava umožnit soudu rozhodnout o nuceném shromáždění biologických a genetických údajů obviněné osoby, aniž by byl soud oprávněn posoudit, zda obviněná osoba spáchala trestný čin (respektive, zda zde existují závažné důvody se domnívat, že jej spáchala)?
• Může vnitrostátní právo umožnit systematické shromažďování genetických a biologických údajů u každého obviněného?

U první otázky SDEU dospěl k tomu, že v souladu s právem na účinnou soudní ochranu postačí, pokud vnitrostátní právo zaručuje prostředky soudního přezkumu donucení odběru zmíněných údajů. Soud, který o povolení odběru údajů rozhoduje, nemusí mít tedy prokázáno, že existují závažné důvody ve smyslu čl. 6 písm. a) Směrnice. Jinými slovy, vnitrostátní úprava může umožnit soudu rozhodnout o nuceném shromáždění biologických a genetických údajů, ale zároveň musí umožnit dotčenému subjektu, aby se proti takovému donucení mohl účinně bránit u soudu.

V druhé otázce SDEU navázal na předchozí stanovisko a rozhodl, že vnitrostátní předpisy naopak nesmí umožňovat systematické shromažďování genetických a biologických údajů u každého podezřelého z úmyslného trestného činu bez dalšího. Aby příslušné orgány tyto údaje shromažďovat mohly, musí být splněna jedna z podmínek v čl. 6 Směrnice, tedy, že například existují závažné důvody pro to se domnívat, že obviněná osoba daný trestný čin skutečně spáchala. Případný odběr těchto údajů musí být posuzován individuálně a nelze jej vykládat jako plošný prostředek sběru údajů o každém podezřelém.

Pokud byste v této věci měli doplňující otázky, určitě se na nás obraťte.

Autor: Veronika Odrobinová, Jan Nešpor