Nejvyšší správní soud řešil spor mezi žalobcem a žalovaným (Odvolací finanční ředitelství) o kasační stížnosti ve věci neprávem uplatněné slevy na manželku (věc č. 10 Afs 186/2020-40).

Žalobce doložil k přiznání, v němž slevu neprávem uplatnil, čestné prohlášení manželky ve znění: „Prohlašuji, že jsem po celý rok 2013 neměla žádné příjmy ze závislé činnosti či jiného zaměstnání. Po celý rok jsem pobírala dávky v mateřství (peněžitou pomoc v mateřství + rodičovský příspěvek).“ Z tohoto je patrné, že žalobce do příjmů manželky nezapočítal peněžité dávky pomoci v mateřství, vyplacené za rok 2013 ve výši 122 289 Kč, což není v souladu s podmínkami pro uplatněním slevy na manželku dle § 35ba písm. b) ZDP. 

Žalobce proti rozsudku argumentuje tím, že nevěděl, že dávka peněžité pomoci v mateřství se pro daňové účely započítává do příjmů. Domnívá se, že ho správce daně měl na tuto skutečnost upozornit a vyzvat ho k podání dodatečného přiznání.

Správce daně takto ve stěžovatelově věci postupoval. Stěžovatel podal daňové přiznání v březnu roku 2014. Podle daňového spisu správce daně stěžovatele během února 2017 dvakrát telefonicky upozornil na to, že za zdaňovací období roku 2013 neoprávněně uplatnil slevu na manželku, a doporučil mu, aby podal dodatečné daňové přiznání. Stěžovatel tak neučinil a správce daně ho tedy vyzval písemně podle § 145 odst. 2 daňového řádu, aby ve lhůtě patnácti dnů podal dodatečné daňové přiznání. Stěžovatel dodatečné daňové přiznání ve lhůtě nepodal. Správce daně tedy stěžovateli doměřil daň (záporný daňový bonus) ve výši 23 100 Kč dodatečným platebním výměrem, čímž stěžovateli ze zákona vznikla současně i povinnost uhradit z doměřené daně penále 4 620 Kč [§ 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu]. 

NSS uzavírá, že správce daně postupoval v souladu se zákonem i judikaturou a byl vůči stěžovateli dostatečně vstřícný. Žalovaný i krajský soud posoudili věc správně.

Autor: Roman Burnus, Valérie Kovářová