Dne 12. února 2018 byla ve Sbírce mezinárodních smluv zveřejněna nová česko-tuniská smlouva o sociálním zabezpečení. Smlouva upravuje nejen oblast sociálního zabezpečení, ale také otázky zdravotního pojištění a poskytování zdravotní péče. Smlouva je platná již od 1. prosince 2017, od tohoto data je tak možné zpětně uplatnit nároky plynoucí ze smlouvy.
Smlouva upravuje například následující životní situace:

• Zaměstnané osoby a OSVČ budou dle základního pravidla podléhat systému sociálního a zdravotního pojištění toho státu, kde je činnost vykonávána.
• Zaměstnanec, který je vyslán na území druhého smluvního státu, aby tam pro svého zaměstnavatele provedl určenou práci, nadále podléhá právním předpisům prvního smluvního státu za předpokladu, že očekávané trvání této práce nepřekračuje 36 měsíců, a že zaměstnanec není vyslán, aby nahradil jinou osobu, která dovršila dobu svého vyslání. Zaměstnavatel a jeho dceřiná společnost nebo pobočka by měli pro tyto účely být považováni za jednoho a téhož zaměstnavatele.
• OSVČ, která obvykle vykonává činnost na území jednoho smluvního státu, může být nadále pojištěna v tomto státě, pokud trvání její činnost ve druhém smluvním státě nepřekročí 24 měsíců.
• Pojištěnci cestující do druhého státu budou mít nárok na poskytnutí neodkladné péče na účet své pojišťovny.
• Vyslaní pracovníci do druhého státu budou mít nárok na péči v plném rozsahu na účet své zdravotní pojišťovny.
• Důchodci, kteří se odstěhovali do druhého státu, budou mít nárok na plnou péči na účet pojišťovny státu vyplácejícího důchod.

Pojišťovna po předchozím souhlasu uhradí svým pojištěncům plánovanou péči ve druhém státě.