Rok se s rokem sešel a česká daňová soustava přináší další řadu změn. Jednou z nich je také zavedení daně z hazardních her. Ta byla přijata jakožto součást reformy regulace provozování hazardních her, která je tvořena třemi právními předpisy.

Jednotlivými právními předpisy jsou zákon č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, s ním související zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, a tzv. změnový zákon č. 188/2016 Sb., kterým se změny zavádějí do dalších předpisů. Tyto zákony spolu nepopiratelně tvoří jeden ucelený komplex, který je třeba vykládat ve vzájemných souvislostech.

Jak již bylo výše řečeno, od 1. ledna 2017 odstartovalo zavedení přísnějších pravidel pro hazard. Došlo ke zpřísnění regulace a zavedena byla nová daň, a to daň z hazardních her. Ta nahradila dosavadní odvody z loterií a jiných podobných her upravené zákonem č. 202/1990 Sb. Tyto odvody však svým charakterem splňovaly znaky daně, a proto bylo, v souladu s dříve nastavenými pravidly daňového práva, nově nazváno toto peněžité plnění jako daň. Hlavním cílem jejího zavedení bylo vytvoření stabilního nástroje, kterým stát realizuje svou politiku v oblasti hazardních her a předcházení jejich škodlivých následků. Má tedy funkci nejen fiskální, ale také ochrannou a regulační.

Prioritní zákon, a to zákon o dani z hazardních her, je v zásadě rozdělen na tři základní části. První a velice důležitou částí je vymezení základních konstrukčních prvků daně (např. subjekt, předmět, základ daně atd.). Druhá část je pak zaměřena na správu daně a třetí se věnuje přechodným ustanovením.

Subjektem, nebo-li poplatníkem daně z hazardních her, je držitel základního povolení nebo ten, který provozuje hru, ke které je takovéto povolení třeba. O udělení povolení rozhoduje Ministerstvo financí. Hlavním cílem tohoto vymezení je nejen zdanit legální provozovatele hazardních her, ale také ty nelegální nebo provozující internetové hry, které byly dříve platným zákonem často opomíjeny. Předtím byla poplatníkem pouze právnická osoba se sídlem na území České republiky (dále jen „ČR“). Tohoto ustanovení tak využívali zejména provozovatelé se sídlem na území některého z členských států Evropské unie, kteří vykonávali svou činnost prostřednictvím internetu. Nebyli tak povinni platit odvod z loterií, a tudíž měli bezkonkurenční výhodu oproti provozovatelům se sídlem na území ČR. To však od počátku roku neplatí, nově jsou poplatníky všichni provozovatelé hazardních her, tzn. i ti bez tuzemského oprávnění.

Předmětem daně je provozování hry na území ČR pro účastníka hazardní hry, pokud je k tomuto provozování potřeba základní oprávnění nebo pokud má být hra ohlášena. V případě, kdy bude například zahraniční osoba provozovat na internetu hazardní hry, kterých se účastní osoby z různých členských států Evropské unie, stane se předmětem daně pouze část jejich provozování, a to konkrétně provozování pro fyzické osoby se sídlem na území ČR. Fakticky se tak zdanění internetové hry blíží principu zdanění v místě spotřeby. Dále je nutné upozornit, že za předmět daně se nepovažuje provozování tombol s herní jistinou, jejíž výše nepřekročí 100 000 Kč.

Co lze považovat za hazardní hru? Jedním z nejdůležitějších znaků je snaha o dosažení zisku. Zamysleme se tedy nad tím, kam bychom zařadili drobné hraní, zejména například hraní karetních hazardních her (např. poker) mezi přáteli či na večírku u sklenky dobrého vína. V tomto případě lze v budoucnosti zcela určitě vyloučit obavu ze zneužití této společenské zábavy. Ačkoliv jsou naplněny některé znaky hazardní hry, jako např. směna mincí za žetony nebo poskytnutí karet, není tato činnost prováděna za účelem dosažení zisku, a tudíž nejde o provozování hazardní hry ve smyslu tohoto zákona.

Základem daně se v případě daně z hazardních her rozumí součet dílčích základů daně, tvořené částkou, o kterou úhrn přijatých a nevrácených vkladů převyšuje úhrn nevyplacených výher (tzv. in-out). Tyto dílčí základy daně odpovídají jednotlivým druhům hazardních her, tj. loterie, kursové sázky, totalizátorské hry, binga, technické hry, živé hry, tomboly a turnaje malého rozsahu.

Výpočet daně z hazardních her je však o něco složitější. Skládá se totiž z osmi výše uvedených dílčích základů daně. Každá část je zaokrouhlena (na celé stokoruny nahoru) a následně vynásobena příslušnou sazbou daně. Výjimku tvoří minimální dílčí základ daně z technických her, který je stanoven jako součet herních pozic jednotlivých povolených koncových zařízení uvedených v povolení k umístění herního provozu vynásobený částkou 9 200 Kč.

Jak již bylo výše popisováno, jakési specifikum tvoří provozování her na internetu. Jelikož do základu daně vstupuje pouze provozování hry pro účastníka s bydlištěm na území ČR, je nutné to vzít v potaz. Tuto situaci nejlépe demonstruje následující příklad:

Mějme internetovou hazardní hru, jejíž provozovatel má sídlo mimo území ČR. Ten pravidelně pořádá pokerový turnaj a jeho provize činí 15 % z vkladu hráčů. Posledního turnaje se účastnilo celkem 5 fyzických osob. Výpočet základu daně je uveden v tabulce.

Nyní se dostáváme k samotnému stanovení sazby daně. Ta byla po velkých politických diskuzích stanovena do dvou pásem ve výši 23 % a 35 %. Vyšší sazba je aplikována pouze pro dílčí základ daně z technických her. Zdaňovacím obdobím je nově stanoveno kalendářní čtvrtletí. Důvodem má být zejména snížení administrativní náročnosti díky zrušení institutu záloh a zamezení obcházení této povinnosti.

V krátkosti lze zmínit také rozpočtové určení daně. Opět zde lze vyčlenit technické hry, jejichž výnos plyne z 35 % do státního rozpočtu a z 65 % do rozpočtu jednotlivých obcí. Mezi jednotlivé obecní rozpočty je poté rozdělován poměrově podle počtu herních pozic povolených na daném území. Výnos zbývajících dílčích základů se dělí stejně, avšak v poměru 70 % do státního rozpočtu a 30 % do rozpočtů obcí.

Správu této daně mají na starosti, stejně jako odvody z loterií a jiných podobných her, orgány Finanční správy ČR. Poplatníci jsou povinni do 25 dnů po skončení kalendářního čtvrtletí podat daňové přiznání, a to pouze elektronicky pomocí datové schránky. Za podstatnou odchylku od obecné právní úpravy můžeme považovat režim samovyměření a samodoměření daně. Podstatou tohoto režimu je stanovení daně na základě podaného, popřípadě i nepodaného daňového přiznání. Není tak vydán žádný platební výměr a daň je stanovena sama. To ovšem nevylučuje to, že správce daně má možnost doměřit (nikoliv vyměřit) daň z moci úřední.

Přechodná ustanovení jsou upravena v zákoně o hazardních hrách. Odvod z loterií a jiných podobných her za rok 2012 až 2016 se bude řídit původním zákonem, tzn. provozovatelé jsou ještě v roce 2017 povinni podat odvodové přiznání. Od 1. ledna 2017 se provozovatelé s původním povolením budou orientovat podle druhu provozované hry. Ta určí, podle kterého zákona se bude provozovatel nadále řídit, zda zákonem o dani z hazardních her (kursové sázky, totalizátorové hry, bingo a tomboly) nebo zákonem o loteriích a jiných podobných her (hry technické a živé).

Jako pozitivní myšlenku lze označit to, že daň z hazardních her neobsahuje žádné úlevy na dani nebo osvobození. Dalším významným bodem je rozšíření subjektů daně i na nelegální provozovatele. S novou daní je ale také spojena řada očekávání a nadějí, jejichž naplnění a vývoj budeme nadále sledovat. Pokud se Vás tato problematika týká, neváhejte nás s Vašimi dotazy kontaktovat.

Autor: Ing. Klára Plevková