Dne 22. prosince představila Evropská komise své další návrhy namířené proti daňovým podvodům. Jedná se o:

1. návrh směrnice týkající se stanovení pravidel, která mají zabránit zneužívání „prázdných“ entit pro daňové účely,
2. návrh směrnice o zajištění globální minimální úrovně zdanění nadnárodních skupin v EU.

„Prázdné“ entity

Účelem tohoto návrhu je, aby entity sídlící v Evropské Unii, mající minimální či žádnou ekonomickou aktivitu (prázdné entity), nebyly schopny získávat daňové výhody vyplývající z mezinárodních smluv, resp. jiných směrnic EU. Návrh směrnice je široce pojatý a jeho cílem je postihnout všechny právnické entity, které lze pro daňové účely považovat za rezidenty členského státu EU, bez ohledu na jejich právní formu. To znamená, že by se směrnice měla týkat také osobních společností jako jsou např. v.o.s. a k.s.

V praxi by se mělo postupovat tak, že pokud entita splní všechna následující kritéria, bude se na ni vztahovat nová reportovací povinnost vůči správci daně. Těmito kritérii jsou:

1. Více než 75 % příjmů za poslední 2 zdaňovací období je považováno za pasivní příjmy. Za pasivní příjmy se považují úroky, dividendy, licenční poplatky, příjmy z finančního leasingu, příjmy z nemovitého a movitého majetku, příjmy z finančních činností atd.
2. Významný přeshraniční element v podobě aktiv či příjmů. Přeshraničním elementem se v daném případě rozumí, pokud více než 60 % účetní hodnoty nemovitého a movitého majetku se v předchozích dvou daňových letech nacházelo mimo členský stát daňové rezidence entity, nebo pokud alespoň 60 % pasivních příjmů entity je dosaženo nebo vyplaceno prostřednictvím přeshraničních transakcí.
3. Vnitropodnikové řízení entity a správa entity byly outsourcovány.

Pokud tedy entita splní všechna výše uvedená kritéria, bude v rámci svého daňového přiznání reportovat správci daně, zda splňuje předepsané indikátory minimální ekonomické aktivity (dále také jako „substance“) jako jsou např. vlastní prostory v daném členském státě EU, alespoň 1 vlastní aktivní bankovní účet v EU, nebo požadavky na řídící pracovníky. Tyto indikátory minimální substance bude muset entita zároveň v rámci svého daňového přiznání doložit příslušnými dokumenty.

Pokud entita nesplní jakýkoliv z výše uvedených indikátorů, tak bude považována za entitu bez minimální substance, tzn. za prázdnou entitu. Zároveň takovéto entitě příslušný správce daně odmítne vydat potvrzení o daňovém domicilu, nebo v něm uvede, že se jedná o prázdnou entitu. Tím pádem tato entita nebude mít přístup k daňovým úlevám a výhodám, které vyplývají ze smluv o zamezení dvojího zdanění příslušného členského státu EU, nebo z příslušných směrnic EU.

Kromě toho se na platby do třetích zemí nebude pohlížet jako by je platila prázdná entita, ale tato platba bude podléhat srážkové dani na úrovni entity, která zaplatila prázdné entitě. Naproti tomu příchozí platby budou zdaněny ve státě daňové rezidence akcionáře prázdné společnosti.

Nicméně dle návrhu by mělo být možné, aby entita mohla prokázat opak pomocí předložení důkazů, jako například podrobné informace o obchodním usazení, a nikoli pouze za účelem získání daňových výhod, profily zaměstnanců a skutečnosti, že rozhodování o společnosti probíhá v členském státě daňové rezidence společnosti. Zároveň by se tato úprava neměla týkat např. společností s veřejně obchodovanými cennými papíry, nebo regulovaných finančních subjektů.

V rámci návrhu směrnice je navrženo, aby členské státy EU uzákonily, aby minimální sankce za nesplnění povinností vyplývajících z této směrnice byla ve výši 5 % obratu dané entity.

Návrh směrnice nyní bude projednáván v Radě EU a členské státy se musí na tomto návrhu směrnice jednomyslně shodnout, přičemž se předpokládá, že tato směrnice (pokud bude odsouhlasena v Radě EU) by měla být transponována do vnitrostátního práva jednotlivých členských států do 30. června 2023 s účinností od 1. ledna 2024.

Minimální úroveň zdanění

Tento návrh stanovuje způsob výpočtu efektivní daňové sazby v jednotlivých jurisdikcích a obsahuje pravidla, která mají zajistit, že velké skupiny společností v EU budou odvádět minimálně 15 % na dani z příjmu za každou jurisdikci, ve které působí. Návrh směrnice je vydán v souladu s dohodou OECD/G20 o 2. pilíři, který má stanovit minimální úroveň zdanění zisků nadnárodních společností.

Navrhovaná pravidla by se měla vztahovat na jakoukoli velkou skupinu, tzn. i čistě národní skupinu, a nikoliv jen na nadnárodní skupinu, působící v EU, a to včetně finančního sektoru, která má celkové konsolidované příjmy vyšší než 750 milionů EUR ročně. Naopak se nebudou vztahovat na vládní subjekty, mezinárodní nebo neziskové organizace, penzijní fondy či investiční fondy, které jsou mateřskými subjekty nadnárodní skupiny.

Efektivní daňová sazba by měla být stanovena podílem celkových daňových výdajů příslušné entity a jejích zdanitelných příjmů. Pokud je efektivní daňová sazba pro subjekty v příslušné jurisdikci nižší než stanovené 15% minimum, pak skupina musí doplatit takovou výši daně (dorovnávací daň), aby její efektivní daňová sazba dosáhla 15 %. V návrhu směrnice je toto označeno jako tzv. pravidlo o zahrnutí příjmu (dále také jako „IRR“). Tato doplacená daň je placena bez ohledu na to, zda se dceřiná společnost nachází v zemi, která podepsala mezinárodní dohodu OECD/G20, či nikoli. Výpočet efektivní daňové sazby provede hlavní mateřská entita skupiny, pokud v rámci skupiny nebude pověřena jiná entita.

Pokud hlavní mateřská entita skupiny bude mít sídlo mimo území EU, kde nebude uplatňována minimální sazba daně, příslušný členský stát EU, ve kterém je daňovým rezidentem entita ze skupiny, použije takzvané „pravidlo o nedostatečně zdaněných platbách“. Jedná se o podpůrné pravidlo k primárnímu pravidlu IRR. Znamená to, že členský stát EU by měl vybírat část dorovnávací daně splatné na úrovni celé skupiny, pokud některé jurisdikce, kde sídlí subjekty skupiny, zdaňují pod minimální úrovní a nedoplácí dorovnávací daň. Výše dorovnávací daně, kterou bude členský stát EU vybírat od subjektů skupiny na svém území, se určuje podle vzorce na základě zaměstnanců a majetku.

Jsou zde i výjimky pro neuplatnění výše uvedených pravidel. Jednou z výjimek je výjimka de minimis. To znamená, že když jsou výnosy nižší než 10 mil. EUR a zisk nižší než 1 mil. EUR, pak se na zisky skupiny získané v této jurisdikci nebude uplatňovat pravidlo IRR, i když je efektivní daňová sazba nižší než 15 %.

Dále entity budou moci vyloučit z dorovnávací daně částku, která bude činit minimálně 5 % hodnoty hmotného majetku a 5 % mzdových nákladů. Tomuto pravidlu se říká „carve-out“. Zároveň by mělo u této výjimky platit přechodné pravidlo, a to že po dobu prvních 10 let pravidlo carve-out začne na 8 % účetní hodnoty hmotného majetku a 10 % mzdových nákladů. U hmotného majetku se bude sazba každým rokem snižovat o 0,2 % po dobu prvních pěti let a o 0,4 % po zbývající dobu. U mezd se bude sazba každoročně snižovat o 0,2 % po dobu prvních pěti let a o 0,8 % po zbývajících pět let.

Tato výjimka byla do návrhu směrnice zahrnuta kvůli tomu, aby nebyly omezeny investice nadnárodních společností v konkrétní jurisdikci. Zároveň v této výjimce není zahrnut nehmotný majetek, a to kvůli tomu, že dle Evropské komise jsou příjmy související s nehmotným majetkem náchylnější k daňovému plánování.

Návrh směrnice dále vylučuje z oblasti působnosti příjmy získané v mezinárodní přepravě, protože toto konkrétní odvětví podléhá zvláštním daňovým pravidlům.

Návrh směrnice nyní bude projednáván v Radě EU a členské státy se musí na tomto návrhu směrnice jednomyslně shodnout.

Předpokládá se, že tato směrnice (pokud bude odsouhlasena v Radě EU) by měla být transponována do vnitrostátního práva jednotlivých členských států nejpozději do 31. prosince 2022 s účinností od 1. ledna 2023.