Mateřské společnosti jsou povinny prokázat náklady na držbu podílů v dceřiných společnostech, a to jak přímé, tak nepřímé (režijní). Takové náklady jsou vždy daňově neuznatelné.

U nepřímých nákladů na držbu podílu mají mateřské společnosti na výběr ze dvou možných variant, a to:

1. prokázání skutečné výše nepřímých nákladů souvisejících s držbou podílu v dceřiné společnosti, anebo
2. není-li mateřská společnost schopna prokázat jinou výši nepřímých nákladů, stanoví zákon fikci, že tyto náklady činí 5 % z přijaté dividendy.

Chce-li se tedy mateřská společnost vyhnout dodanění až 5 % přijaté dividendy, musí prokázat, že skutečné nepřímé náklady byly nižší než oněch 5 %. Zákon však neobsahuje žádný jasný způsob, jak tyto náklady správně vykazovat a ustát tak důkazní břemeno v situacích, kdy správce daně zpochybňuje způsob výpočtu a prokazatelnost.

Nejvyšší správní soud České republiky (dále jen „NSS“) se otázkou prokazování nepřímých nákladů spojených s držbou podílu v dceřiných společnostech již několikrát zabýval. V posledních dnech ke svým dřívějším stanoviskům přidal další, kde zdůraznil zejména to, že je nutné, aby mateřská společnost prokázala veškeré nepřímé náklady, nikoli pouze některé z nich, a to včetně způsobu, jak se k výsledku dopracovala. Použije-li společnost u některých nákladů jakýkoli koeficient či algoritmus, na jehož základě určí pouze část nákladu jako daňově neuznatelný (např. celkový náklad „centrály“, který přiřadí k držbě podílu pouze částečně), je nutné, aby detailně vysvětlila i tyto postupy. NSS v rozsudku daňovému subjektu vytkl také to, že v průběhu řízení měnil svá tvrzení, náklady vyčíslil, ale na výzvu jejich průkaznost ničím nedoložil a nevysvětlil ani jednotlivé kroky výpočtu.

Přestože NSS přiznává, že zjistit přesnou výši nepřímých nákladů je složité, vyžaduje, aby daňoví poplatníci dokázali vždy objasnit, na jakém ekonomickém kritériu výpočet založili. V této souvislosti je třeba testovat nejrůznější druhy nákladů, ať už jsou to mzdové náklady vedení či např. ekonomů a účetních, náklady na audit, přípravu účetní závěrky a daňového přiznání či jiné obecné poradenství, telefony, nájem prostor atd.

Z výše uvedeného tedy plyne, že důkladná evidence nepřímých nákladů spojených s držbou podílů v dceřiných společnostech je klíčovou pro unesení důkazního břemene. Společnostem se navíc v negativním slova smyslu může vymstít, pokud nepřímé náklady nevyčíslí již v řádném daňovém přiznání, ale až poté, co je zahájena daňová kontrola.

V případě, že váháte nad metodikou určení a evidence nepřímých nákladů tak, aby správce daně Vaše kalkulace nemohl napadnout, ozvěte se nám a my Vám rádi pomůžeme s přípravou potřebných podkladů.

Autor: Zuzana Kalincová, Kristýna Bardonová