Evropská komise ve Štrasburku 12. září 2023 představila nová pravidla zaměřená na řešení problému opožděných plateb v obchodních transakcích v Evropě. Opožděné platby mají značný dopad na malé a střední podniky – např. dle dostupných statistik je každý čtvrtý úpadek zapříčiněn tím, že faktury nebyly zaplaceny včas. Důsledky těchto opožděných plateb jsou obrovské, a proto Komise přichází s novým nařízením, které má změnit současnou situaci a podpořit evropské podniky.

Komise se rozhodla revidovat stávající směrnici o opožděných platbách, protože se ukázalo, že současný právní rámec EU pro boj proti opožděným platbám není dostatečný. Analytické studie od roku 2015 a stanoviska Evropského parlamentu z roku 2019 naznačily několik hlavních nedostatků, včetně chybějících preventivních opatření a účinného prosazování pravidel. Nový návrh nařízení má za cíl tyto nedostatky odstranit a zajistit efektivnější boj proti opožděným platbám. Navíc je přímo závazné na území všech členských států a k jeho zavedení není třeba žádných opatření na úrovni jednotlivých členských států.

Nový návrh zavádí jednotnou maximální platební lhůtu 30 dnů pro všechny obchodní transakce, včetně transakcí mezi podniky a orgány veřejné moci. Tím se mají odstranit nejednoznačnosti v této oblasti a má dojít ke zvýšení právní jistoty. Nové pravidlo také stanoví automatickou platbu úroků z prodlení a zvyšuje náhradu za opožděné platby.

Dalším klíčovým prvkem nového nařízení je zlepšení prosazování pravidel. Členské státy budou povinny zřídit donucovací orgány, které budou sledovat a zajišťovat uplatňování pravidel. Tyto orgány budou mít pravomoc přijímat stížnosti, zahajovat šetření a ukládat sankce vůči plátcům v prodlení, což by mělo zvýšit efektivitu vymáhání plateb.

Celkově lze říci, že nové nařízení o opožděných platbách, které Komise navrhuje, má ambiciózní cíle: zlepšit platební morálku, podpořit malé a střední podniky a zvýšit efektivitu obchodních transakcí v celé Evropské unii. Jakmile budou nová pravidla přijata, začnou platit jeden rok od vstupu nařízení v platnost, aby členské státy a podniky měly dostatek času na přizpůsobení se novým pravidlům.