Dne 12. července byla přijata směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem, která je součástí tzv. evropského balíčku, jehož cílem je posílení pravidel pro boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem právnických osob. Připravovaná opatření vychází z doporučení OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) z roku 2015 k řešení problematiky eroze základu daně a přesouvání zisku (tzv. BEPS).

Hlavní cíle, jenž si Evropská rada pro boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem stanovila, jsou: 

1. Předcházení agresivnímu plánování;
2. Zvýšení transparentnosti;
3. Vytváření spravedlivějšího prostředí pro podniky v EU.

K dosažení těchto cílů je dle Evropské rady nutno zavést taková pravila, která omezí situace, při nichž skupiny společností snižují své globální daňové povinnosti pomocí rozdílů v jednotlivých národních daňových systémech. A právě za tímto účelem došlo mj. k přijetí směrnice Rady proti vyhýbání se daňovým povinnostem a zavedení pravidel v těchto oblastech: (i) omezení odčitatelnosti úroků, (ii) zdanění při odchodu (přesunutí aktiv), (iii) obecné pravidlo proti zneužívání daňového režimu, (iv) pravidlo pro ovládané zahraniční společnosti a (v) pravidlo pro řešení hybridních struktur (nesouladů).

(i) Omezení odčitatelnosti úroků

Ve snaze omezit přesouvání zisků do jiných zemí prostřednictvím dluhového financování a úrokových plateb počítá směrnice s tzv. „omezením odčitatelnosti úroků“. Toto pravidlo spočívá v omezení daňové uznatelnosti úroků buďto do výše:

• 30 % zisku daňového poplatníka před úroky, zdaněním, odpisy a amortizací (dále jen „EBITDA“); nebo 
• 3 mil. EUR, přičemž tato částka se vztahuje na celou skupinu.

Prokáže-li však daňový poplatník, který je členem konsolidované skupiny, že poměr vlastního kapitálu k celkovým aktivům je stejný jako poměr skupiny nebo vyšší, bude moci uplatnit úroky v plné výši. Stejně tak se omezení uznatelnosti úroků neaplikuje na případy, kdy jde o subjekt stojící mimo skupinu. 

V českém daňovém právu je v současné době také pravidlo, omezující odčitatelnost úroku od základu daně, a to tzv. pravidlo nízké kapitalizace. Omezení se vztahuje na úroky placené mezi spojenými osobami, přičemž výše úroku, který lze odečíst od základu daně, je limitována poměrem přijatých půjček vůči čtyřnásobku vlastního kapitálu (resp. šestinásobku u bank a pojišťoven).

(ii) Zdanění při odchodu

Tento bod reaguje na snižování daňových povinností formou přesouvání aktiv do státu s nižším daňovým zatížením, avšak ke změně vlastníka aktiv nedochází. Nově bude takovéto přesouvání aktiv považováno za prodej, a to bez ohledu na to, zda jsou aktiva přesouvána do jiného členského státu nebo do zemí mimo EU. Daň bude následně kalkulována z tržní hodnoty přesunutých aktiv. 

(iii) Obecné pravidlo proti zneužívání daňového režimu

Evropská unie se tímto bodem snaží zamezit především velkým nadnárodním korporacím daňovou optimalizaci, která je dle jejich slov postavena na umělých transakcích bez ekonomické podstaty. Tyto operace často bývají označovány jako agresivní daňové plánování. Záměrem tohoto ustanovení spočívá v zavedení obecného pravidla proti zneužívání práva. Bude-li tak hlavním důvodem uskutečněné transakce pouze získání daňové výhody, má správce daně možnost tyto výhody daňovému subjektu odepřít.

(iv) Pravidlo pro ovládané zahraniční společnosti

Snahou tohoto ustanovení je odradit mezinárodní korporace od umělého převádění zisků do států s nízkým zdaněním, a snížit tak svou globální daňovou povinnost. Podstatou tohoto omezení je přiřazení příjmů nízce zdaněné ovládané dceřiné společnosti zpět její matce. Mateřská společnost je následně povinna odvést z těchto přiřazených příjmů daň ve státě, ve kterém má sídlo.  Mateřskou společností se v tomto případě rozumí subjekt, který drží sám nebo spolu se svými přidruženými podniky přímou nebo nepřímou účast představující více než 50 procent hlasovacích práv.

(v) Hybridní struktury (nesoulady)

Cílem tohoto ustanovení je zamezit případy, kdy díky nesouladu v právních systémech dvou států dochází buďto k daňovému odpočtu v obou státech (nebo-li dvojí odpočet) nebo odpočtu v jednom státě, aniž by došlo k zahrnutí příjmů do základu daně druhého státu (nebo-li odpočet bez zahrnutí).

Směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem vstoupí v platnost dvanáctým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU. Body uvedené ve směrnici musí být následně implementovány do daňových systémů jednotlivých členských států nejpozději do 31. 12. 2018, vyjma bodu o tzv. zdanění při odchodu, u kterého je nejzazší termín implementace posunut do 31. 12. 2019.

 Zpracoval: Ing. Štěpán Hrubý