Audiovizuální průmysl jako moderní odvětví prochází v posledních letech takřka nepřetržitou transformací. Právo tento vývoj reflektuje a zákonodárci usilují o vytvoření odpovídajícího zákonného rámce. Legislativní reakcí na probíhající změny je novela zákona o audiovizi, která nabyla účinnosti k 1. 1. letošního roku.

Klíčové aspekty novely

Novela zákona o audiovizi přináší několik zásadních změn v systému podpory české kinematografie. Jednou z nejvýznamnějších inovací je zavedení tzv. streamovací daně, která rozšiřuje okruh poplatníků o poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání (VOD, video on demand).

Digitální platformy jako Netflix, HBO Max nebo Disney+ tak nově přispívají do Státního fondu audiovize (dříve Státní fond kinematografie) procentuálními odvody ze svých příjmů generovaných na českém území. Vedle této povinnosti navíc platformy musí investovat alespoň 1,5 % příjmů na produkci v České republice.

Změnu zaznamenají i subjekty usilující o své místo na trhu s filmovou produkcí. Zákon počítá s navýšením počtu filmových pobídek, které mají za cíl přilákat zahraniční filmové produkce a podpořit realizaci jejich projektů v České republice. Tyto pobídky mají formu takzvaných „zpětných dotací“, které umožňují žadatelům získat zpět část nákladů vynaložených při natáčení. Původně bylo možné uznat až 20 % nákladů, nově se objem zvyšuje na 25 %. Vedle zvýšení maximální možné pobídky na jednu produkci z původních 150 na současných 450 milionů korun se také změnil systém výpočtu celkové částky, která bude moci být na pobídky vynaložena.

Novela zároveň podporu rozšiřuje i na videohry a tzv. small screen díla, čímž dává najevo, že audiovizuálním dílem dávno není pouze film.

Dopad na český filmový průmysl

Novela zákona si klade za cíl pozitivně ovlivnit celý audiovizuální sektor. Rozšíření okruhu poplatníků o VOD platformy a sjednocení odváděných částek by mělo zajistit stabilizaci finančních zdrojů Státního fondu audiovize. Deklarovaným cílem je pak systematičtější podpora původní české tvorby. Tato legislativní úprava reflektuje změny ve způsobu distribuce audiovizuálního obsahu, kdy stále větší část diváků konzumuje filmy a seriály prostřednictvím streamovacích platforem a tradiční produkce ustupuje do pozadí a novým trendům se musí přizpůsobit.

Zákonodárci doufají, že zvýšení filmových pobídek posílí konkurenceschopnost České republiky jako filmové destinace na mezinárodním poli. Praha a další lokace tak mohou účinněji soupeřit s jinými evropskými centry filmové produkce, jako jsou Budapešť nebo Varšava, které v minulosti nabízely výhodnější podmínky mimo jiné právě díky aktivní institucionalizované státní podpoře.

Závěr

Novela zákona o audiovizi si klade za cíl vytvořit stabilnější ekonomické prostředí pro český filmový průmysl a reflektovat současné trendy v distribuci audiovizuálního obsahu, čímž přispívá k udržitelnosti a rozvoji tuzemské kinematografie. Přes nesporné přínosy novely zůstávají některé otázky otevřené. Diskutovaným tématem je například efektivita výběru odvodů od zahraničních streamovacích platforem nebo optimální nastavení pobídkového systému.