Novela zákona o DPH pro rok 2020

Podmínky pro osvobození dodání zboží do jiného členského státu

Byť ustanovení § 64 zákona o DPH vyžaduje jako podmínku pro osvobození dodání zboží do jiného členského státu to, aby zákazníkem byla osoba registrovaná k dani, podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie je její daňové identifikační číslo pouze formální podmínkou práva na osvobození dodání zboží uvnitř Evropské unie, jejímž nesplněním tedy právo na osvobození zaniká.

Směrnice 2018/1910 však nově stanovuje, že hmotněprávními podmínkami pro uplatnění osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu plátcem jsou znalost daňového identifikačního čísla pořizovatele zboží a uvedení daného dodání zboží do souhrnného hlášení.

Obdobně jako doposud tak bude plátce daně, který dodává zboží do jiného členského státu, před uplatněním osvobození od daně muset ověřit status svého zákazníka jakožto osoby registrované k dani v jiném členském státě (v systému VIES) a dodání zboží uvést v souhrnném hlášení. Z tohoto hlediska nenastává pro dodavatele (plátce daně) žádná změna, rozdílné však mohou být následky nekonání. Nesplnění těchto povinností může vést k zamítnutí osvobození od daně ze strany správce daně.

Do zákona se rovněž promítá nová podmínka prokázání skutečnosti, že zboží bylo odesláno či přepraveno do jiného členského státu. Doplňuje se vyvratitelná domněnka odeslání nebo přepravení zboží do jiného členského státu pro účely osvobození od daně, a to ve vazbě na nový článek 45a přímo použitelného prováděcího nařízení (EU) č. 282/2011 (ve znění prováděcího nařízení Rady (EU) 2018/1912 s účinností od 1. ledna 2020), ve kterém se specifikují okolnosti, za kterých lze zboží považovat za odeslané nebo přepravené do jiného členského státu.

V případě, že zboží odesílá nebo přepravuje prodávající (nebo třetí osoba na jeho účet), tuto skutečnost prokazuje prodávající dvěma důkazy. Uznatelné důkazy a jejich kombinace jsou v novém článku definovány. Jedná se např. o podepsaný doklad nebo nákladní list CMR, fakturu od dopravce zboží, pojistku vztahující se na přepravu, bankovní doklady atd.

V případě, že zboží odesílá nebo přepravuje pořizovatel (nebo třetí osoba na jeho účet), musí prodávající kromě dvou důkazů mít navíc písemné potvrzení od pořizovatele, v němž je uvedeno, že zboží bylo přepraveno pořizovatelem, s uvedením členského státu určení zboží, a to nejpozději desátý den měsíce následujícího po dodání.

Celkově lze tedy jednoznačně říct, že dochází k zpřísnění podmínek požadovaných pro osvobození dodání zboží v rámci EU.

Pravidla pro dodání zboží v řetězci

V současné době nejsou pravidla pro uplatňování DPH při dodání zboží v řetězci ve směrnici o dani z přidané hodnoty a potažmo ani v zákoně o DPH specificky upravena. Jedná se zejména o situaci, kdy v případě řetězce tří subjektů přepravu zajištuje prostřední z nich, jelikož nastává otázka, ke kterému dodání přepravu přiřadit a které z dodání tak může být osvobozeno. Aktuální postupy uplatňované v jednotlivých členských státech se liší, což pro daňové subjekty zapojené do přeshraničního obchodování v Evropské unii představuje právní nejistotu a vede k problémům s možným dvojím zdaněním či nezdaněním přeshraničních plnění.

V případě přeshraničních transakcí v řetězci s jedinou přepravou v rámci Evropské unie se zavádí jednotné pravidlo pro přiřazení přepravy konkrétnímu dodání, pokud je zboží přepraveno jiným než prvním dodavatelem nebo na jeho účet. Podle výchozího pravidla se přeprava přiřazuje k dodání prostředníkovi. Pro specifické situace tuzemských dodání, kdy tento prostředník sdělí svému dodavateli daňové identifikační číslo členského státu zahájení odeslání nebo přepravy daného zboží, se stanoví zvláštní pravidlo, podle kterého se přeprava přiřazuje k dodání od tohoto prostředníka jeho odběrateli. V důsledku tohoto harmonizovaného pravidla pro přiřazení přepravy by mělo být možné jednoznačně určit dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně.

Režim skladu (call-off stock)

Režim skladu (call-off stock) se uplatňuje pro situace, kdy dodavatel přemístí zboží do jiného členského státu za účelem následného dodání předem známému odběrateli, aniž by se zatím převádělo vlastnické právo ke zboží. Z důvodu zamezení nutnosti registrace subjektů z jiných států z titulu přemístění vlastního zboží některé členské státy, včetně České republiky, v současné době umožňují za této situace přesunout povinnost zdanění přímo na odběratele. Tyto režimy se však v různých státech liší a v některých nejsou umožněny vůbec.

Nově se pro režim skladu v Evropské unii zavádějí harmonizovaná pravidla. Při splnění vymezených podmínek se přemístění zboží do jiného členského státu v režimu skladu (předem známému odběrateli) nebude považovat za uskutečněné plnění, tudíž k okamžiku přemístění zboží nevznikne povinnost přiznat daň z titulu pořízení zboží v tomto jiném členském státě. Následný převod vlastnického práva k tomuto zboží odběratelem se poté nebude považovat za dodání zboží v tomto jiném členském státě, nýbrž za intrakomunitární dodání zboží. Pro tyto účely se zavádí soubor doplňujících opatření, například povinnost vést záznamy pro zboží v režimu skladu, lhůta 12 měsíců pro uskladnění, povinnost vykazovat daňové identifikační číslo odběratele v souhrnném hlášení nebo stanovení postupů v případech změn v podmínkách režimu skladu. Oproti stávající tuzemské úpravě by se tedy pořízení zboží v režimu call-off skladu mělo deklarovat až k okamžiku jeho skutečného dodání, nikoliv dnem jeho přemístění do tuzemska.