Novela zákona o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH), která má vstoupit v účinnost k 1. dubnu 2011, zavádí novou definici pro dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností. Jedná se o dlouhodobý majetek, který plátce v rámci svých ekonomických činností vyrobil, postavil nebo jinak vytvořil, přičemž technické zhodnocení se považuje za samostatný dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností. Definice dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností je důležitá s ohledem na nová specifická pravidla při uplatňování nároku na odpočet při pořizování tohoto majetku v případě, že plátce tento majetek bude dále využívat pro smíšené účely, pro které má nárok na odpočet daně podle nového ustanovení § 72 odst. 6 ZDPH v částečné výši. Toto ustanovení se vztahuje jak na případy, kdy plátce bude používat majetek zčásti pro účely nesouvisející s jeho ekonomickými činnostmi (například pro soukromé účely), tak na případy, kdy plátce bude používat majetek výhradně pro uskutečňování svých ekonomických činností, ale v jejich rámci také zčásti pro osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně.

Co vše spadá do kategorie dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností? Řešení této problematiky nabízí částečně důvodová zpráva k zákonu, která v bodě 6 a 7 rozvádí, co vše zákonodárce za dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností považuje. „Pod tuto definici spadá veškerý majetek vytvořený plátcem, jehož výsledkem je majetek, který splňuje kritéria dlouhodobého majetku. Dlouhodobým majetkem vytvořeným vlastní činností je rovněž dlouhodobý majetek vytvořený na základě tzv. subdodávek. Zahrnuje rovněž technické zhodnocení hmotného i nehmotného majetku vymezené ve vazbě na zákon o daních z příjmů. … Nezahrnuje ostatní případy nabytí jednotlivého dlouhodobého majetku, kterými jsou například nabytí koupí, vkladem od jiné osoby nebo převodem z osobního užívání do podnikání.“ Jak z tohoto komentáře vyplývá, zákonodárce za tento majetek považuje především majetek plátcem vytvořený. Přesto mohou vznikat při podřazení pod tuto kategorii problémy v případě majetku pořízeného subdodávkami.

Jaká jsou nová pravidla týkající se dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností? V průběhu výroby, stavby či vytváření dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností plátce bude oprávněn si uplatňovat nárok na odpočet daně ze vstupů v plné výši. Uvedení majetku do stavu způsobilého k užívání se bude považovat za dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. b) ZDPH (tedy zdanitelné plnění). Princip tohoto ustanovení spočívá v podstatě v tom, že si plátce nově vytvořený dlouhodobý majetek po jeho aktivaci “sám sobě dodá”. Podle § 21 odst. 6 písm. d) ZDPH plátce bude povinen toto samododání přiznat ve svém daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém došlo k uvedení do stavu způsobilého k užívání. Ke stejnému období bude plátce oprávněn si z tohoto plnění uplatnit nárok na odpočet daně. Výše nároku na odpočet se bude odvíjet od účelu použití tohoto majetku podle obecně platných principů.

Základem daně se stanoví dle ustanovení § 36 odst. 6 písm. a) ZDPH. Tedy základem daně je cena zboží nebo nemovitosti nebo cena obdobného zboží nebo obdobné nemovitosti, za kterou by bylo možné zboží nebo nemovitost poříditke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží nebo převod nemovitosti ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Prakticky to znamená, že plátce bude muset pro určení základu daně určit cenu obvyklou.

Co se staršími nároky na odpočet v případě, že vytvářený majetek nebyl do účinnosti zákona zařazen do užívání? Tyto případy řeší bod 3 přechodných ustanovení.  Umožňuje plátci, aby si dorovnal nebo dodatečně uplatnil nárok na odpočet daně ze vstupů, které použije pro vytvoření dlouhodobého majetku vlastní činností, který bude dále využívat pro tzv. smíšené účely, jestliže tyto vstupy pořídil před účinností nového opatření. Nárok bude oprávněn si uplatnit až v okamžiku, kdy bude příslušný dlouhodobý majetek uveden do stavu způsobilého k užívání. V tomto případě se prolamuje 3 letá lhůta pro uplatnění odpočtu daně stanovená v § 73 odst. 3, jakož i omezující podmínka pro způsob vykázání nároku na odpočet daně stanovená v § 73 odst. 4.