Nejvyšší správní soud („NSS“) v rozsudku č. 8 Ads 65/2024-53 ze dne 25. února 2025 znovu potvrdil, že smluvní vztah mezi podnikatelem a fyzickou osobou vykonávající pracovní činnost musí odpovídat skutečné povaze vykonávané práce. Společnost HENNLICH, s.r.o., která uzavřela smlouvy s dvěma fyzickými osobami na fakturační bázi, se tak dopustila přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. NSS potvrdil rozhodnutí správních orgánů a krajského soudu o uložení pokuty ve výši 445 000 Kč.

Nelegální práce pod rouškou fakturace

Podle zjištění oblastního inspektorátu práce firma HENNLICH spolupracovala s vedoucím oddělení dopravy a správy a dispečerkou dopravy mimo pracovněprávní vztah. Inspektorát dospěl k závěru, že pracovní náplň obou osob odpovídala definici závislé práce dle § 2 odst. 1 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení je závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.

NSS podrobně zkoumal individuální situace obou pracovníků. Dispečerka sama vypověděla, že svou pozici vnímala jako podřízenou. Odměna za práci pro společnost HENNLICH pro ni představovala podstatný příjem (více než 50 %) a byla vyplácena v pravidelných měsíčních platbách. Práci vykonávala dlouhodobě, v kanceláři firmy, s firemním e-mailem a vizitkami.

U vedoucího organizace dopravy a správy pak soud poukázal na skutečnost, že jeho jediným příjmem byly platby od společnosti HENNLICH. Pracoval pro firmu 26 let, což svědčí o dlouhodobém vztahu, nikoliv o nahodilou a krátkodobou činnost. Zaměstnanci firmy byl vnímán jako nadřízený pracovník a po ukončení spolupráce v režimu fakturace vykonával stejnou činnost v pracovním poměru.

Tyto skutečnosti podle NSS ukazují na hospodářskou závislost a plné začlenění do organizační struktury zaměstnavatele.

Obrana firmy: obojetná činnost a outsourcing

Společnost HENNLICH se bránila argumentem, že obě činnosti lze vykonávat jak v pracovněprávním, tak fakturačním vztahu, a tedy jde o tzv. obojetnou činnost. NSS sice připustil, že pojem obojetné činnosti je v daňové oblasti relevantní, ale sám o sobě neznamená, že nejde o závislou práci. Obojetná činnost je činnost, která není ani ryze nezávislá, ani ryze závislá, avšak pojem nezahrnuje předstírání samostatnosti a zastírání skutečného stavu. Vždy je nutné individuální posouzení konkrétních podmínek výkonu práce.

Dalším argumentem bylo, že firma mohla tuto činnost outsourcovat. Soud však zdůraznil, že externí spolupráce je možná především u specializovaných činností, nikoliv u běžné organizační a dispečerské práce, která přímo souvisí s hlavní činností firmy.

Další argumenty firmy soud odmítl

Společnost HENNLICH se hájila i dalšími argumenty, které však soud odmítl:

• Nadřízení nevykonávali nad pracovníky intenzivní dohled, a proto nešlo o vztah nadřízenosti a podřízenosti – NSS však uvedl, že fyzická kontrola není nutnou podmínkou závislé práce. Rozhodující jsou další faktory, jako je ekonomická závislost, pokyny zaměstnavatele či osobní výkon práce.
• Pracovníci neevidovali pracovní dobu – podle soudu i zaměstnanci v pracovním poměru mohou mít flexibilní režim, což není samo o sobě důkazem nezávislosti.
• Vůle pracovníků být samostatnými nezávislými osobami – NSS jasně uvedl, že pokud jsou naplněny všechny znaky závislé práce dle zákoníku práce, subjektivní preference pracovníka nejsou rozhodující.
• Soud se vyjádřil i k ústavní rovině věci – podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je svoboda podnikání chráněna, ale není absolutní. Omezení švarcsystému je legitimní regulací pracovního trhu. Svobodu lze při zachování určitého vztahu rozumnosti omezit zákonem.

Závěr: Důležité potvrzení pravidel proti švarcsystému

Tento rozsudek potvrzuje dosavadní praxi Nejvyššího správního soudu a zdůrazňuje, že smluvní vztah nesmí být formálně nastaven jako fakturační spolupráce, pokud ve skutečnosti odpovídá závislé práci. Rozhodnutí tak posiluje ochranu zaměstnanců a brání obcházení pracovněprávních a daňových povinností.

Firmy by proto měly pečlivě posuzovat smluvní vztahy se svými spolupracovníky, aby se vyhnuly riziku vysokých pokut a právních komplikací.