Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) řešil ve svém rozsudku č.j. 5 Afs 220/2023–36 kasační stížnost, kterou se fyzická osoba (žalobkyně) domáhala svých práv proti Odvolacímu finančnímu ředitelství (žalovaný) ve věci sporu o splnění podmínek pro osvobození od daně z příjmů fyzických osob z titulu prodeje nemovitosti dle § 4 odst. 1 písm. a), zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) v případě, kdy měl prodávající v této nemovitosti bydliště nejméně po dobu 2 let bezprostředně před prodejem.

Konkrétně se jednalo o fyzickou osobu, která obdržela příjem z prodeje rodinného dvojdomku s číslem popisným Xa a Xb na dvou rozdílných parcelách, a tento příjem nezahrnula do svého daňového přiznání, jelikož ho považovala za osvobozený od daně z příjmů fyzických osob dle § 4 odst. 1 písm. a) ZDP.

Ze šetření správce daně však vyšlo najevo, že jedna část dvojdomku nebyla vůbec obývána, proto nemohly být splněny podmínky pro osvobození od daně. Žalobkyně proto podala dodatečné daňové přiznání s tím, že zdanila příjem z neobývané části dvojdomku a ve vztahu ke druhé části setrvala na svém závěru, že byla naplněna podmínka pro osvobození od daně z příjmů – tj. bydliště 2 roky bezprostředně před prodejem.

Argumenty žalovaného

Žalovaný poukázal na stěžovatelčiny četné rozpory u provedených svědeckých výpovědí, které nedokázaly vyvrátit pravdivost správcem daně obstaraných důkazních prostředků od třetích stran (např. velmi nízké dodávky elektrické energie, nízká spotřeba vody, stavba nebyla oficiálně zkolaudovaná atd.). Dle žalovaného nelze usuzovat, že by stěžovatelka v dané nemovitosti měla bydliště s úmyslem se zde trvale zdržovat jenom proto, že zde měla uložené osobní věci, možnost připravit si občerstvení či dokonce v nezkolaudované stavbě sledovat televizi.

Dále žalovaný poznamenal, že aby mohlo dojít k osvobození od daně, je nutné zde mít bydliště bezprostředně před prodejem, tj. bez zbytečné nebo neodůvodnitelné časové prodlevy. Pokud stěžovatelka tvrdila, že nemovitost opustila v průběhu měsíce září 2018 a kupní smlouvu na prodej uzavřela až v listopadu 2018, došlo k prodeji nemovitosti, která byla již opuštěná. Podmínka „bydliště bezprostředně před prodejem“ tak nemohla být v tomto případě splněna.

Závěry NSS

• Představa stěžovatelky, že postačí k prokázání úmyslu trvale se před prodejem v bytě zdržovat předem časově neomezenou dobu, nejméně 1 den, je pro účely osvobození příjmů z prodeje bytu (rodinného domu) ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) ZDP zcela nesprávná.
• NSS podotýká, že skutečnost, že je někdo v určité nemovitosti úředně přihlášen k trvalému pobytu, automaticky neznamená, že zde skutečně bydlí. Stejně tak naopak, poplatník, který v určité nemovitosti přihlášen k trvalému pobytu není, může prokázat, že v ní skutečně bydlel a prokázat tak splnění podmínek pro osvobození od daně. To se však stěžovatelce nepodařilo.
• Dále NSS konstatuje, že obecná definice pojmu „bezprostředně před prodejem“ neexistuje. Je však zřejmé, že prodávající nemusí v nemovitosti bydlet přímo do posledního dne před prodejem. Možné je brát v potaz určitou dobu vyklizení, úpravy nemovitostí atd. Nelze však v období mezi faktickým ukončením bydlení v nemovitosti a jejím prodejem tuto nemovitost využívat jiným způsobem (např. krátkodobé pronajímání).

Vzhledem k tomu, že NSS došel k závěru, že žalobkyně v projednávané věci nebyla schopná prokázat již samotnou prvotní podmínku, tj. že v prodávané nemovitosti vůbec měla bydliště, resp. stálý byt. I kdyby tuto podmínku naplnila, musela by být schopná dále prokázat, že v nemovitosti bydlela bezprostředně před prodejem, tj. obhájit příslušnou přibližně dva měsíce trvající prodlevu mezi vystěhováním a prodejem. NSS potvrdil, že v tomto případě není možné aplikovat osvobození od daně z příjmů fyzických osob a kasační stížnost zamítl.