Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) řešil spor mezi fyzickou osobou (žalobkyně) a Odvolacím finančním ředitelstvím (žalovaný) v kasační stížnosti 8 Afs 220/2022–40. Předmětem sporu byla možnost uplatnění paušálních výdajů pro účely daně z příjmů ve výši 60 % namísto pouze 40 % v případě, kdy žalobkyně provozovala podnikatelskou činnost bez živnostenského oprávnění.

Žalobkyně si v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob uplatnila proti příjmům z překladatelské a tlumočnické činnosti paušální výdaje ve výši 60 % dle § 7 odst. 7. písm. b), zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). Jelikož nebyla držitelkou živnostenského oprávnění pro tuto činnost, po provedeném dokazování jí správce daně doměřil daň z příjmů. Proti platebnímu výměru se žalobkyně odvolala, žalovaný však odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí správce daně.

Argumenty žalobkyně

• Žalobkyně v kasační stížnosti uvádí, že pokud se věnovala činnosti, pro kterou je možné získat oprávnění, má právo na to si příjmy z této činnosti zdanit jako příjmy ze živnostenského podnikání.
• Dále se opírá o rozsudek 5 Afs 73/2012-41 ze dne 13. 3. 2013, kde NSS dovodil, že je u posouzení splnění podmínek osvobození od daně primárně podstatnější skutečný obsah vykonávané činnosti před formálním zápisem do obchodního rejstříku, proto by měl správce daně upřednostnit obsah činnosti před její formou.
• Ohlášení živnosti živnostenskému úřadu je dle žalobkyně povinností podnikatele, nikoliv podmínka, aby mohl svoji činnost provozovat.
• Závěrem žalobkyně dodává, že pokud správce daně odmítl její činnost posoudit jako živnostenské podnikání a doměřil jí daň s uplatněním nižších paušálních výdajů, potrestal ji tím za to, že si nevyřídila živnostenské oprávnění včas. Přitom provozování živnosti bez živnostenského oprávnění je primárně sankciováno jako přestupek dle § 61 odst. 3, živnostenského zákona. To znamená, že pokud jí vznikla přestupková odpovědnost, není spravedlivé, aby byla trestána ještě tím, aby jí nebylo umožněno uplatnit vyšší paušální výdaje.

Posouzení NSS

• NSS se zabýval možností uplatnitelnosti 60 % výdajů v případě, že osoba není držitelem živnostenského oprávnění, již opakovaně. Dospěl přitom vždy k závěru, že provozuje-li fyzická osoba, byť dlouhodobě a samostatně, soustavnou činnost pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, aniž by měla živnostenské oprávnění, nejedná se o provozování živnosti ve smyslu § 2 živnostenského zákona.
• Dle § 7 odst. 7 písm. b) ZDP si stěžovatelka může uplatnit paušál ve výši 60 % pouze z živnostenského podnikání, nikoliv z neoprávněného podnikání, byť by obsahově odpovídalo živnosti. Proto na uplatnění paušálních výdajů v této výši nemá nárok.
• K zásadě dvojího trestání NSS konstatuje, že žalobkyně zmínila porušení zákazu dvojího trestání pouze jako hypotetický důsledek, řízení o přestupku totiž nebylo vůbec zahájeno. Placení daní pak nemá povahu trestní sankce, účelem je získat prostředky do veřejného rozpočtu. Z toho vyplývá, že snížení uplatněných paušální výdajů nemůže být považováno za správní trestání.
• Zmíněný stěžovatelčin rozsudek, ve kterém došlo k přednosti obsahu před formou, nezohledňuje podstatný rozdíl v obou věcech. Podle NSS text daného ustanovení (již zrušeného zákona) připouštěl bez významných pochybností i možnost, že subjekt danou činnost pouze fakticky vykonává. Jednalo se o zákonné kritérium pro uplatnění osvobození od daně v souvislosti s podnikatelskou činností. V nyní posuzované věci je však rozhodné to, zda lze příjmy stěžovatelky klasifikovat jako příjmy ze živnostenského podnikání. V odkazovaném rozsudku bylo tedy posuzováno splnění úplně odlišných zákonných kritérií.

Závěrem NSS shrnuje, že stěžovatelka nevykonávala živnost ve smyslu § 2 živnostenského zákona, neměla totiž živnostenského oprávnění. Činnost bez živnostenského oprávnění totiž není živnostenským podnikáním, ale naopak podnikáním nelegálním. Podmínka dispozice živnostenským oprávněním tak jasně vyplývá ze systematiky, smyslu i účelu zákona. Z těchto důvodů se rozhodující senát ztotožnil se závěry dosavadní judikatury NSS, dle kterých je podmínkou živnostenského podnikání dispozice živnostenským oprávněním.

Kasační stížnost proto není důvodná, a proto ji NSS zamítl.