Na první pohled dvě zcela odlišná témata. Dle Ústavního soudu je však ochrana spotřebitele důležitým prvkem i při posuzování odpovědnosti zaměstnavatele za protiprávní čin zaměstnance. V nálezu Ústavního soudu z června letošního roku sp. zn. II. ÚS 288/23 došlo k pozměnění dlouholeté judikatury Nejvyššího soudu týkající se právě odpovědnosti zaměstnavatele za protiprávní čin zaměstnance ve vztahu ke spotřebiteli.

V popisovaném případě se poškozená domáhala náhrady škody, která jí byla způsobena podvodem. Podvodu se na poškozené dopustil zaměstnanec České pošty, když jako specialista prodeje investičních produktů České spořitelny opakovaně dával klientům k podpisu listinu s žádostí o zpětný odkup. Na tuto listinu však následně doplnil datum a svůj soukromý účet (nikoliv účet klientů), kam mu následně ČSOB vyplatila klientem investované peněžní prostředky.

Trestní soud obviněnému zaměstnanci České pošty mimo jiné uložil povinnost nahradit poškozené způsobenou škodu ve výši 294 549,46 Kč. Z této částky však obviněný uhradil pouhých 1 500 Kč a poškozená se tak obrátila na civilní soud se žalobou proti České poště, jakožto zaměstnavateli obviněného s tím, že zaměstnavatel odpovídá za jednání svého zaměstnance.

Žalobu poškozené vůči České poště, co by zaměstnavateli obviněného, obecné soudy, s výjimkou soudu prvního stupně, zamítly s tím, že za protiprávní čin zaměstnance, kterého se dopustil při plnění pracovních úkolů, zaměstnavatel neodpovídá, neboť šlo v tomto případě o exces zaměstnance. Obecně platí, že pokud jednání zaměstnance nemá místní, časový a účelový vztah k jeho pracovním úkolům, dopouští se excesu a za takové jednání není zaměstnavatel odpovědný.

Poškozená se s rozhodnutím obecných soudů neztotožnila a podala v této věci ústavní stížnost založenou mimo jiné na argumentaci týkající se ochrany spotřebitele a Ústavní soud jí dal za pravdu. Ačkoli tak rozhodnutí obecných soudů byla opřena o dřívější judikaturu, nepracovala dostatečně se skutečností, že ke vzniku škody došlo v rámci spotřebitelského vztahu a je na něj tedy potřeba nahlížet i touto optikou.

Dle Ústavního soudu je při rozhodování o odpovědnosti zaměstnavatele za protiprávní jednání zaměstnance vůči spotřebiteli nezbytné při výkladu ustanovení § 167 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, které upravuje přičitatelnost protiprávního jednání právnické osobě, důsledně zohlednit postavení spotřebitele jako slabší smluvní strany a zvolit výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější.

Judikaturou stanovenou konstrukci excesu zaměstnance nelze použít, pokud je smluvní stranou spotřebitel a zaměstnanec se dopustí protiprávního jednání při plnění pracovních úkolů. Konstrukce excesu totiž zbavuje zaměstnavatele odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem protiprávním jednáním nad rámec zákonné úpravy a je v rozporu s ústavněprávním principem ochrany spotřebitele. Pokud soud aplikuje konstrukci excesu na poškozeného spotřebitele, porušuje tím jeho ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.