Nejvyšší soud se ve svém nedávném rozhodnutí[1] zabýval otázkou, zda odmítnutí dechové zkoušky zaměstnancem za situace, kdy jsou důvodné pochyby o konzumaci alkoholu zaměstnancem, je dostatečným důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru.

Skutkový stav

Dva zaměstnanci – pedagogové na střední škole – byli v pracovní době přistiženi v zamčeném kabinetu více než 30 minut po zahájení vyučovacích hodin, které měli zaměstnanci dle rozvrhu učit. Podle výpovědí svědků se v kabinetu nacházely částečně prázdné i úplně prázdné lahve s alkoholem. Vedení školy zaměstnance vyzvalo, aby se podrobili dechové zkoušce na přítomnost alkoholu, což oba zaměstnanci odmítli. Poté budovu školy opustili, navštívili lékaře a oba byli zpětně uznáni dočasně pracovně neschopnými.

Závažnost porušení povinností zaměstnance odmítnutím dechové zkoušky

Odmítnutí dechové zkoušky je nesporně porušením povinností zaměstnance. Okamžité zrušení ale vyžaduje, aby povinnosti porušil zvlášť hrubým způsobem. Konkrétně soudy posuzují, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával alespoň po dobu výpovědní doby.

Podle Nejvyššího soudu je při posuzování intenzity porušení povinností zaměstnance odmítnutím dechové zkoušky nutné zohlednit okolnosti, za nichž k odmítnutí došlo, zejména zda došlo ke snížení duševních funkcí a pohotovosti zaměstnance. V daném případě ani u jednoho ze zaměstnanců nebylo prokázáno, že by jevil známky požití alkoholických nápojů (u jednoho ze zaměstnanců nebylo prokázáno ani samotné požití). Lze tedy dovodit, že pokud by zaměstnanec objektivně jevil zřejmé známky opilosti a vykazoval patrné snížení duševních funkcí, v takovém případě by bylo odmítnutí podrobit se dechové zkoušce závažnějším porušením povinností zaměstnance než v uvedeném případě.

Dále soudy při posuzování míry intenzity porušení vychází mimo jiné z dosavadního postoje zaměstnance, z konkrétního porušení, z míry zavinění, z doby a situace, za níž k porušení došlo, k funkci a osobě zaměstnance.  Výsledek posuzování intenzity porušení ale není pouhým aritmetickým průměrem všech okolností.

Nejvyšší soud se zběžně vyjádřil i k hranicím vyšších morálních nároků kladených na pedagogy. Dospěl k závěru, že jelikož k údajné konzumaci alkoholu došlo v kabinetu, mimo výkon přímé pedagogické činnosti a bez přítomnosti žáků a jakékoli veřejnosti, nemohlo tímto incidentem dojít k přímému ohrožení mravního vývoje žáků ani pověsti školy v takové výši, aby to ospravedlnilo okamžité zrušení pracovního poměru.

Ač v daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nedošlo k zvlášť hrubému porušení povinností ani jedním ze zaměstnanců, tak Nejvyšší soud zároveň naznačil, že by se mohlo jednat o závažné porušení povinností zaměstnance, tudíž výpověď by nejspíše byla odůvodněná.

Závěr

Pouhé odmítnutí dechové zkoušky nemusí být zvlášť hrubým porušením povinností zaměstnance, a to ani za situace, že zaměstnavatel má důvodné podezření, že zaměstnanec požil alkoholické nápoje.

Uzavíráme, že vzhledem k současné judikatuře Nejvyššího soudu je v obdobných případech bezpečnější volbou výpověď. Přesto zaměstnavatelům doporučujeme jednostranné ukončení pracovního poměru zaměstnanců z opatrnosti předem konzultovat i se svými právními zástupci, obzvlášť pokud má zaměstnavatel v úmyslu volit cestu okamžitého zrušení. Řešení takových situací s Vámi rádi zkonzultujeme, neváhejte se tedy obrátit na naše odborníky.   

[1] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.07.2024, sp. zn. 21 Cdo 1562/2023