Zdanění příjmů jednatelů, potažmo dalších členů statutárních orgánů, je v současné době tématem, které rezonuje nejen odbornou veřejností. V tomto článku bychom se rádi zaměřili nejen na zdanění, ale i odvody na povinné pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění z příjmů jednatelů a dalších členů statutárních orgánů, které v roce 2019 doznaly několika změn.

Zdanění

Příjem jednatelů a dalších členů statutárních orgánů se podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v platném a účinném znění (dále jen „ZDP“), považuje za příjem ze závislé činnosti, tedy pro účely zdanění obdobný příjmu zaměstnance.

Pro doplnění uvádíme, že příjmy za práci společníků společností s ručením omezeným jsou v ZDP taxativně vyjmenovaným příjmem, který lze rovněž podřadit pod příjem ze závislé činnosti.

Od výše odměny se pak odvíjí způsob jejího zdanění. Od 1. 4. 2019 díky novele ZDP došlo ke změně, která stanoví, že příjem ze závislé činnosti, který v úhrnné výši nepřesahuje u daného zaměstnavatele za kalendářní měsíc částku rozhodnou pro účast zaměstnanců (tj. také statutárů) na nemocenském pojištění, nepodléhá zálohové dani z příjmů ze závislé činnosti, ale finální dani srážkové. To však platí pouze v případě, že statutár nepodepsal u společnosti prohlášení k dani (růžový formulář). Do uvedené novely platilo pro rok 2019 i 2018, že příjem podléhal srážkové dani, pokud nepřesáhl částku 2 500 Kč měsíčně. Opět při splnění podmínky, že poplatník nepodepsal prohlášení k dani. Vyšší odměna, než výše uvedená, pak podléhá již dani zálohové bez ohledu na to, zda bylo prohlášení k dani učiněno či nikoliv.

Příjem podléhající finální srážkové dani pak nemá statutár povinnost zohlednit ve svém daňovém přiznání, případně ročním zúčtování daně, obdobně jako je tomu například u úrokového příjmu na českém bankovním účtu, který také podléhá srážkové dani. V případě odměny za výkon funkce se však může statutár rozhodnout tento příjem v daňovém přiznání zohlednit a sraženou daň započíst na jeho výslednou daňovou povinnost. Je tak třeba posoudit, zda se s ohledem na celkovou výši daně vyplatí tento krok statutárovi učinit.

Výpočet daně u odměny statutára spadající do kategorie příjmů ze závislé činnosti vychází ze superhrubé mzdy, obdobně jako u standardních zaměstnanců. Superhrubá mzda je zjednodušeně stanovena jako hrubý příjem ze závislé činnosti navýšený o povinné pojistné zaměstnavatele hrazené na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Z tohoto důvodu je tak nutné určit, v jakých případech podléhá odměna statutára příspěvkům na pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění.

Pojistné

Ze zákona o veřejném zdravotním pojištění vyplývá, že členové statutárních orgánů jsou, stejně jako zaměstnanci, povinni se účastnit systému zdravotního pojištění.  Pro účely zdravotního pojištění není u statutárů stanovena žádná minimální hranice, do které by nebylo nutné pojistné na zdravotní pojištění hradit jako je tomu například u dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti. Stejně tak není pro účely zdravotního pojištění určena ani žádná maximální částka vyměřovacího základu, nad kterou by se již pojistné neodvádělo.

Naopak výše příjmu statutára má vliv na povinnost hradit pojistné na sociální zabezpečení. V případě sociálního pojištění můžeme zjednodušeně říci, že odměny statutárního orgánu podléhají pojistnému na sociální zabezpečení až v případě, že příjem statutára za výkon funkce dosáhne částky alespoň 3 000 Kč měsíčně (pro rok 2019), neboli tzv. rozhodného příjmu pro účast zaměstnance na nemocenském pojištění. Jinými slovy, v případě odměn statutára, stejně jako v případě odměn standardních zaměstnanců či pracovníků na základě dohod o pracovní činnosti, nezakládá příjem do výše 3 000 Kč účast na nemocenském, resp. sociálním pojištění.

Pro účely sociálního zabezpečení je navíc stanoven maximální limit, do kterého má zaměstnavatel i zaměstnanec, a tím také statutár, povinnost hradit toto pojistné. Maximální vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení je pro rok 2019 stanoven ve výši 1 569 552 Kč (pro rok 2018 pak činil maximální vyměřovací základ 1 438 992 Kč).

V souvislosti s pojistným na sociální zabezpečení bychom chtěli upozornit, že od 1. 7. 2019 došlo ke změně sazby pojistného na sociální zabezpečení, kterou je povinen odvést zaměstnavatel, z 25 % na 24,8 %, a to v souvislosti se zrušením karenční doby, kdy jako kompenzace došlo ke snížení příspěvku zaměstnavatele na nemocenské pojištění z 2,3 % na 2,1 %.

V případě, že Vás toto téma zaujalo, popř. máte zájem o konzultaci, určitě se na nás obraťte. 

Veronika Džalavjan