V Polské republice došlo v nedávné době ke schválení novely pozměňující zákon o daních z příjmů. Tato změna mimo jiných zasáhne i řadu zahraničních, tedy i českých společností, které poskytují polským společnostem své služby. Novela, která nabývá účinnost od 1. ledna 2017, totiž upravuje podmínky, za kterých jsou polské společnosti povinny srazit z fakturované částky 20% daň v případech, kdy jsou poskytovateli služeb zahraniční společnosti.

Potvrzení daňové rezidence

Polské společnosti jsou obecně povinny srazit daň (ve výši 20 %) v případech, kdy přijímají vybranou službu od zahraniční společnosti. Pokud jsou schopny prokázat daňovou rezidenturu zahraničního poskytovatele služby, mohou být od této povinnosti ušetřeny nebo může být aplikována nižší sazba (v návaznosti na aplikaci příslušného článku smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřené mezi Polskou republikou a státem, ve kterém je poskytovatel služby daňovým rezidentem). Daňová rezidentura se považuje za prokázanou předložením platného certifikátu potvrzující daňovou rezidenci. Podmínka prokázání daňové rezidence vzniká bez ohledu na místo, kde je služba poskytnuta nebo místo, kde byla zakázka ujednána mezi poskytovatelem a polskou společností.

Služby, u kterých budou polské společnosti povinny v případě nedoložení daňové rezidence povinni srazit daň, jsou:

• Daňové a právní poradenství, účetnictví, průzkumy trhů, reklama, HR služby, řízení podniku, zpracování dat, záruky a další podobné služby.
• Výkon činností souvisejících s uměním, sportem, literaturou a vědou.
• Speciální holdingové a manažerské služby.
• Autorská a podobná práva, poskytnutí obchodních značek, know-how, průmyslové zařízení a platby za poskytnutí podobných práva.
• Úrokové platby.

Zahraniční společnost musí prokázat/předložit svou daňovou rezidenci polské společnosti nejpozději do data úhrady dlužné částky za poskytnuté služby. Pokud tak neučiní, je polská společnost jakožto příjemce služby povinna srazit daň z fakturované částky. Neodvede-li sraženou daň, vzniká jí v souladu se schválenou novelou daňový nedoplatek.

Certifikát prokazující daňovou rezidenturu je platný, pokud doba od jeho vystavení nepřesáhla 12 po sobě jdoucích měsíců. V minulosti polský správce daně nepovažoval za platné certifikáty, ty, které byly vystaveny v elektronické podobě. Přičemž za platné byly považovávány pouze takové, které byly vystaveny v papírové podobě. Výjimkou z výše uvedeného představovaly elektronické certifikáty ze zemí, které na základě svých lokálních zákonů jiné než elektronické certifikáty nevystavovaly. Tento postup polského správce daně nevyplýval ze žádného zákona a je tak otázka, zda bude tento striktní přístup aplikován i po nabytí účinnosti novely.

Příklad – Pořízení reklamních služeb od české společnosti

Česká společnost uzavře s polskou společností smlouvu o zajištění reklamních a marketingových služeb. Dohodnuté služby jsou poskytnuty výhradně polské společnosti, přičemž reklamní služby jsou zaměřené pouze na české zákazníky, a to s cílem zvýšit polské společnosti příjmy dosahované v České republice. Služby jsou poskytnuty na území České republiky.

Pokud polská společnost není schopna prokázat daňovou rezidenturu poskytovatele služeb - české společnosti, do data úhrady, tj. nemá k dispozici platný certifikát daňové rezidence české společnosti, je povinna srazit daň ve výši 20 % z fakturované částky.

Polské soudy v minulosti s ohledem na tehdejší pravidla opakovaně judikovaly, že společnost není povinna srazit daň v případech, kdy jsou služby poskytnuty/přijaty mimo polské území. Nicméně toto rozhodnutí se se schválenou novelou stávají irelevantní a povinnost srazit daň se tak rozšiřuje i na služby poskytnuté mimo polské území.

Co z toho vyplývá? Pokud poskytujete vybranou službu polské společnosti, opatřete si a předložte jí svůj certifikát o daňové rezidenci včas. Lze požádat dopředu bez vazby na konkrétní obchodní případ.  Český finanční úřad by ho měl do 30 dnů vyhotovit. Žádost je zpoplatněna částkou 100 Kč.

Srážková daň v případě úrokových a licenčních plateb

V případě úrokových a licenčních plateb hrazené zahraničním společnostem se dále musí prokázat skutečný vlastník těchto příjmů. Dle novely lze uplatnit osvobození či zvýhodněnou sazbu dle příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění, pokud polská společnost prokáže jednak výše zmíněnou daňovou rezidenturu zahraničního poskytovatele a současně skutečného vlastníka tohoto příjmu, a to na základě písemného prohlášení. V opačném případě je polská společnost opět povinna srazit daň u zdroje ve výši 20 %.

Novelizované znění oproti předešlému obsahuje definici tzv. skutečného vlastníka. Ten je definován jako subjekt, jenž obdržel platbu ve svůj prospěch, přičemž nevystupuje jakožto zprostředkovatel nebo jako jakýkoliv jiný subjekt, který je oprávněn převést celou částku nebo její část třetí straně.

Článek byl připraven ve spolupráci s polskou poradenskou Taxperience Sp z o.o., která je součástí Andersen Tax globální skupiny v Polsku.

Zpracoval: Ing. Štěpán Hrubý