Tento článek je věnován právnímu názoru vyjádřenému judikaturou Nejvyššího správního soudu k otázce, zda nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně podle ust. § 254 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „daňový řád“) vzniká z částky jistiny, která je sama úrokem.

Úprava v daňovém řádu

Podle ust. § 254 daňového řádu: „Dojde-li ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady.“

Závěr dřívější judikatury

Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 12. 2017 č. j. 2 Afs 148/2017-36 dovodil, že vznik nároku na „úrok z úroku“ možný je. V dané věci byly nejprve soudem zrušeny platební výměry předepisující žalobci zaplacení penále a zaplacená částka penále se stala vratitelným přeplatkem. Žalobce následně požádal správce daně o zaplacení úroku podle § 254 daňového řádu z částky zaplaceného penále. Úrok mu nejprve přiznán nebyl, teprve po podání opravného prostředku žalobce částečně uspěl a úrok byl žalobci správcem daně předepsán na jeho osobní daňový účet. Předmětem sporu před Nejvyšším správním soudem pak byl nárok žalobce na přiznání druhého úroku z neoprávněného jednání správce daně, a to z částky tohoto (prvního) úroku. Nejvyšší správní soud se nejprve podrobně zabýval naplněním podmínek dle ust. § 254 odst. 1 daňového řádu, na základě čehož uzavřel, že není pochyb, že v posuzovaném případě správce daně devět měsíců neoprávněně prodléval se zaplacením prvního úroku. Podle Nejvyššího správního soudu však daňový subjekt potom musí mít nárok na (druhý) úrok, jenž je do určité míry paušalizovanou náhradou škody, kterou kvůli prodlení správce daně daňový subjekt utrpěl, přiznání úroku podle § 254 daňového řádu má svůj nepopiratelný ekonomický účel: nahradit daňovému subjektu „cenu peněz“, s nimiž nemohl disponovat.

Potvrzující názor z nedávného rozsudku

Tento názor Nejvyššího správního soudu byl potvrzen nedávným rozsudkem ze dne 6. 5. 2021 č. j. 10 Afs 382/2020-51, v němž byla řešena obdobná otázka, zda částku, která vznikla jako úrok z neoprávněného jednání správce daně dle § 254 daňového řádu, pokud ji správce daně včas nepředepsal na osobní daňový účet (viz ust. § 254 odst. 3 daňového řádu), je třeba opětovně úročit jako „nově vzniklou jistinu“. Žalobce v dané věci argumentoval právě výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 148/2017-36, nicméně krajský soud jeho žalobu zamítl a uvedený judikát Nejvyššího správního soudu nenásledoval s tím, že je odklonem od obecně přijímaného zákazu úročení úroků v daňovém právu. Nejvyšší správní soud se však s názorem krajského soudu neztotožnil, naopak závěry rozsudku č. j. 2 Afs 148/2017-36 potvrdil a rozsudek krajského soudu zrušil. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 10 Afs 382/2020-51 dospěl k jednoznačnému právnímu názoru: „Pokud správce daně v rozporu se zákonem prodlévá s předepsáním úroku z neoprávněného jednání dle § 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění do 31. 12. 2020, tzn. že tento úrok nepředepíše na osobní daňový účet daňového subjektu do 15 dní (§ 254 odst. 3 tohoto zákona), zatíží daňové řízení dalším neoprávněným jednáním. V důsledku toho daňovému subjektu náleží rovněž další úrok dle § 254 odst. 1 téhož zákona, a to z částky původního úroku dle tohoto ustanovení, který správce daně řádně a včas nepředepsal, ačkoliv tak učinit měl.“

Závěr: nárok na úrok z úroku vzniká

Lze tedy mít na základě uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu za to, že nárok na úrok z úroku dle ust. § 254 daňového řádu daňovému subjektu vzniká. Je nicméně třeba počítat s tím, že Nejvyšší správní soud učinil výklad ust. § 254 daňového řádu, účinného do 31. 12. 2020. V případě, že tuto otázku právě řešíte, neváhejte se na nás obrátit, rádi vám pomůžeme.