V úvodních ustanoveních daňového řádu (dále jen „DŘ“) je správa daní vymezena jako postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. V praxi se finanční úřady nezřídka setkávají s případy, kdy k dobrovolné úhradě ze strany daňového subjektu nedojde a správce daně je v souladu s DŘ povinen použít navazující postupy, na jejichž základě je možno tento základní cíl správy daní, tj. zabezpečení úhrady daňové povinnosti, dosáhnout.

Jakým způsobem se daňový subjekt může vyhnout vzniku daňového nedoplatku?

Existuje pár preventivních opatření, které bychom rádi na úvod zdůraznili, jejichž prostřednictvím může daňový subjekt omezit negativní dopady související s vymáháním daňového nedoplatku, anebo je zcela vyloučit. Obecně lze konstatovat, že přístup daňového subjektu ke svým závazkům vůči správci daně do určité míry ovlivňuje následující, finančním úřadem zvolený, postup. Je důležité, aby daňový subjekt, ve snaze omezit negativní dopady související s vymáháním daňových nedoplatků, kladl důraz na obezřetnost, proaktivní přístup a spolupráci se správcem daně, ochotu hledat alternativní řešení směrující k úhradě svého daňového nedoplatku a v neposlední řadě prohlubovat svou znalost, co se týče daňových právních předpisů.

Dalším z účinných nástrojů, jak se vyhnout zákonné odpovědnosti za neodvedení daňové povinnosti, je vysoká míra obezřetnosti daňového subjektu při výběru svých obchodních partnerů či uzavírání obchodních transakcí. V zájmu předcházení vzniku daňových dluhů na finančním úřadě je vhodné, aby daňový subjekt prověřoval spolehlivost svých obchodních partnerů, případné přidělení statusu nespolehlivého plátce, a to, jestli se charakter uzavřených obchodních transakcí nevymyká standardu. Důležité z hlediska prevence je také pravidelné přebírání korespondence a v případě potřeby i relevantní komunikace či vyvíjení aktivity směrující k hledání alternativního řešení ve spolupráci se správcem daně. 

Daňový nedoplatek a jeho vymezení:

Pojmem nedoplatek se v daňové sféře označuje částka daně, která doposud nebyla uhrazena, ačkoli již uplynul den její splatnosti. Tento pojem je nutné chápat v širším slova smyslu, což znamená, že pojmem daňový nedoplatek je možné označit jednak včas neuhrazenou daň, ale též včas neuhrazené příslušenství daně či včas neuhrazenou částku zajištěné daně. Ze strany daňového subjektu dochází k porušení povinnosti včasného zaplacení daně a daňový subjekt je z důvodu své platební neschopnosti označován jako dlužník, jinými slovy daňový subjekt se dostává do prodlení. Vzniká právní vztah, v němž se povinnost daňového subjektu splnit daňový dluh prolíná s právem státu, reprezentovaného správcem daně, na úhradu existující daňové pohledávky daňovým subjektem. K nejčastějším důvodům, proč v praxi dochází ke vzniku daňových nedoplatků, patří opomenutí a nedbalost na straně daňového subjektu, špatné řízení cash-flow či úmyslné neuhrazení daňové povinnosti.

Vyrozumění správce daně o výši daňového nedoplatku:

V případě vzniku daňového nedoplatku je správce daně oprávněn vhodným způsobem vyrozumět daňový subjekt o existenci daňového nedoplatku a poučit ho o možných následcích, které jsou s případným neuhrazením nedoplatku spojeny. Správce daně by při volbě nejvhodnější formy vyrozumění měl kromě ekonomického hlediska a ochrany informací zohlednit i riziko případného sporu o to, zda k vyrozumění došlo, či nikoli. Z tohoto důvodu probíhá v praxi toto vyrozumění nejčastěji písemnou formou, čímž je minimalizována možnost následného zpochybňování ze strany daňových subjektů. V okamžiku přijetí vyrozumění o daňovém nedoplatku, doporučujeme správce daně neprodleně kontaktovat a v závislosti na své platební schopnosti dlužnou částku také uhradit. V případě, že s výší nebo samotnou existencí daňového nedoplatku daňový subjekt nesouhlasí, je dlužník oprávněn uplatnit dle DŘ námitku, která může směřovat jak proti existenci daňového nedoplatku, tak proti samotnému postupu správce daně při vyrozumění.   

Posečkání a rozložení úhrady daně na splátky:

Daňový řád zakotvuje tradiční instrument, který umožňuje odsunutí celé nebo částečné úhrady daně, aniž by se daňový subjekt vystavoval riziku exekuce svého majetku. Na žádost daňového subjektu, případně z moci úřední, je správce daně oprávněn povolit posečkání úhrady daně či její rozložení na splátky. Na povolení posečkání daně není právní nárok a správce daně je ve svém rozhodování v případě žádosti daňového subjektu o posečkání vázán návrhem daňového subjektu. Při rozhodování o povolení posečkání ze strany správce daně je podstatné posoudit aktuální ekonomickou situaci daňového subjektu, vyhodnotit možná rizika, předchozí platební morálku či aktuální výši daňových nedoplatků. Správce daně vyhoví žádosti, když je splněna některá z podmínek vymezených v § 156, odst. 1 DŘ a daňový subjekt unese důkazní břemeno v rámci tvrzených skutečností. 

Daňový subjekt je schopen předcházet a úspěšně čelit vymáhání daňových nedoplatků pouze za předpokladu dodržování preventivních opatření a kooperace se správcem daně. Výběr právních prostředků je v kompetenci správce daně, nicméně svým proaktivním přístupem a adekvátní komunikací se správcem daně může daňový subjekt negativní dopady v souvislosti s vymáháním daňových nedoplatků eliminovat.

Soňa Hanigovská & Jan Tahal