V  případě, že pracovníci (cizinci) provozují svou hlavní činnost v členském státě, ve kterém se nachází sídlo zaměstnavatele, a zároveň neusilují o začlenění na český pracovní trh, tak mají možnost využití tzv. dočasného vyslání pracovníků za účelem provedení zakázky. V  takovém případě tito cizinci nemusí mít povolení k  zaměstnání, zaměstnaneckou či modrou kartu vydanou v  ČR a mohou zde práci vykonat například na základě povolení vydaného v  jiném členském státě. 

Danou oblastí se nedávno zabýval také Nejvyšší správní soud, kdy cizinec, který vykonával práci v  areálu společnosti s  ručením omezením v ČR, nevlastnil povolení  k výkonu práce na území ČR a z  toho důvodu byl orgány ČR vyhoštěn. Předmětem sporu byla zejména otázka, zda se jedná o přidělení zaměstnance zaměstnavatelem z  jiného členského státu k  dočasnému vyslání do  ČR, či nikoliv. Krajský soud konstatoval, že aby byla naplněna podstata vyslání, musel by být zaměstnanec podřízen zaměstnavateli z  jiného členského státu, který by mu (mimo jiné) přiděloval úkoly, nebo kontroloval vykonanou práci. Zaměstnanec by práci konal jménem zaměstnavatele z  jiného členského státu  s pomocí jeho pracovních nástrojů. Takové aspekty ovšem výkon činnosti zaměstnance v  tomto případě nenaplňoval. Dále krajský soud uvedl, že na jeho závěru nic nezměnily ani formálně uzavřené smlouvy mezi zainteresovanými společnostmi. 

Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu a kasační stížnost zamítl. Mimo jiné uvedl, že pracovní vízum, které vydá jiný členský stát, není postačující pro výkon zaměstnání na území ČR (v jiném členském státě). Nejvyšší správní soud dále uvedl, že k dočasnému vyslání pracovníků, jejichž účelem je provedení zakázky (za podmínky, kdy zaměstnanci provozují hlavní činnost v  členském státě, kde má zaměstnavatel sídlo), není potřebné pracovní povolení. Ovšem za podmínky, že se cizinci po uplynutí doby vyslání vrátí zpět do jiného členského státu, bez snahy o začlenění na český trh. O vyslání však nelze hovořit vc případě agentury práce (takto fakticky působila i vysílající společnost v uvedeném sporu). 

Veronika Džalavjan