V důsledku novely zákona o obchodních korporacích došlo s účinností od 1. ledna 2021 mimo jiné k částečným změnám pravidel pro rozdělení a výplatu podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích. V tomto článku vám tak přinášíme jejich stručný přehled.

Schválení účetní závěrky a lhůta pro rozdělení zisku

Beze změny zůstává, že podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích se stanoví na základě řádné nebo mimořádné účetní závěrky schválené nejvyšším orgánem obchodní korporace (tedy valnou hromadou nebo jediným společníkem).

Nově je pak přímo v zákoně uvedeno, že na základě schválené účetní závěrky lze rozdělit zisk a jiné vlastní zdroje do konce účetního období následujícího po účetním období, za něž byla účetní závěrka sestavena. Tedy pokud je účetním obdobím kalendářní rok, lze zisk za rok 2021 rozdělit nejpozději do konce roku 2022.

Testy pro výplatu podílu na zisku

O vyplacení podílu na zisku nebo jiných vlastních zdrojích rozhoduje statutární orgán obchodní korporace, přičemž takové rozhodnutí podléhá schválení nejvyššího orgánu. Členové statutárního orgánu se však musí ujistit, že je takové rozhodnutí v souladu se zákonem, a to zejména s následujícími testy pro rozdělení zisku:

Bilanční test

Dle bilančního testu nesmí částka k rozdělení v kapitálové společnosti (tedy společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti) nebo družstvu překročit součet výsledku hospodaření posledního skončeného účetního období, výsledku hospodaření minulých let a ostatních fondů, které jsou rozdělitelné, snížený o příděly do rezervních a jiných nerozdělitelných fondů a dále o částku neodepsaných nákladů na vývoj.

Současně musí být částka k rozdělení alespoň rovna neodepsané části nákladů na vývoj.

Bilančním testem, který se po novele objevil v zákoně o obchodních korporacích, bylo převzato pravidlo pro omezení výplaty podílů na zisku zakotvené v § 28 odst. 7) zákona o účetnictví. Oproti zákonu o účetnictví je však omezení bilančního testu upřesněno v tom smyslu, že se uplatní kromě výplaty podílu na zisku (jak stanovil zákon o účetnictví) také v případě rozdělení zisku a jiných vlastních zdrojů. Bilanční test pak nově dopadá na situaci, kdy náklady na vývoj nejsou zcela odepsány, ale částka k rozdělení je vyšší než neodepsané náklady. O částku neodepsaných nákladů na vývoj bude v takovém případě nutné částku k rozdělení snížit.

Test vlastního kapitálu

Kapitálová společnost nebo družstvo nesmí rozdělit zisk nebo jiné vlastní zdroje, pokud se vlastní kapitál před nebo po rozdělení zisku sníží pod výši upsaného základního kapitálu zvýšeného o nerozdělitelné fondy.

Test vlastního kapitálu byl dříve upraven v § 350 odst. 1) zákona o obchodních korporacích a dopadal pouze na akciovou společnost. Dle nynější právní úpravy tak bude tímto omezením vázána i společnost s ručením omezeným a družstvo.

Insolvenční test

Obchodní korporace nesmí vyplatit podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích nebo zálohu na něm, pokud by si tím přivodila úpadek.

Pokud nelze z důvodu nesplnění insolvenčního testu podíly na zisku vyplatit do konce účetního období, právo na jeho výplatu zaniká.

Bilanční test a test vlastního kapitálu se tak provádí před rozhodnutím o rozdělení zisku na základě účetní závěrky. Insolvenční test se pak provádí až před samotnou výplatou o rozhodnutí o rozdělení zisku.

Následky rozhodnutí o výplatě zisku v rozporu se zákonem

Pokud je rozdělení zisku v rozporu se zákonem (zejména s některými z výše uvedených testů), nesmí statutární orgán podíly na zisku nebo jiných vlastních zdrojích vyplatit. Zároveň platí vyvratitelná domněnka, že ti členové statutárního orgánu, kteří s vyplacením v rozporu se zákonem souhlasili, nejednali s péčí řádného hospodáře, a tudíž odpovídají za újmu, která vyplacením podílů na zisku vznikne.

Dále platí, že rozhodnutí nejvyššího orgánu o rozdělení zisku, které je v rozporu se zákonem a/nebo společenskou smlouvou, resp. výše uvedenými testy, nemá právní účinky.

Pokud došlo k výplatě podílu na zisku nezákonně, tedy na základě neúčinného rozhodnutí, musí společník vyplacený podíl na zisku vrátit bez ohledu na to, zda byl v dobré víře. Toto neplatí pro akciovou společnost, kdy se předpokládá, že kontrola akcionářů nad tím, zda je rozhodnutí o výplatě zisku v souladu se zákonem, je obecně menší, a tudíž je jim umožněno se dovolávat dobré víry k tíži členů statutárního orgánu, kteří v takovém případě ponesou následky nezákonnosti rozhodnutí o výplatě zisku.

Splatnost podílu na zisku

Podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích je splatný do 3 měsíců ode dne, kdy bylo přijato rozhodnutí nejvyššího orgánu společnosti o jeho rozdělení, ledaže zákon, společenská smlouva nebo nejvyšší orgán určí jinak.

Zisk nebo jiné vlastní zdroje nevyplacené z důvodu nesplnění insolvenčního testu do konce účetního období se převedou na účet nerozděleného zisku minulých let.

Pravidla pro vyplácení záloh

Zálohu na podíl na zisku lze vyplácet jen na základě mezitímní účetní závěrky, ze které vyplyne, že obchodní korporace má dostatek zdrojů na rozdělení zisku. Součet záloh na podíl na zisku nemůže být vyšší, než kolik činí součet výsledku hospodaření běžného (tedy aktuálního) účetního období, výsledku hospodaření minulých let a ostatních fondů k rozdělení, snížený o příděly do rezervních a jiných nerozdělitelných fondů. Další podmínkou pro výplatu záloh na podíl na zisku je splnění insolvenčního testu.

Na rozdíl od běžného rozdělení zisku lze tedy formou záloh vyplatit i zisk dosažený v aktuálním, dosud neskončeném účetním období.

Záloha na podíl na zisku se vrací do 3 měsíců ode dne, kdy řádná nebo mimořádná účetní závěrka byla nebo měla být schválena, ledaže částka zisku k rozdělení vyplývající z řádné nebo mimořádné účetní závěrky dosahuje alespoň součtu záloh na podíl na zisku vyplacených v souladu se zákonem a nejvyšší orgán rozhodl o rozdělení této částky.

Zákaz poskytnout bezúplatné plnění společníkovi nebo osobě jemu blízké

Novinkou, a výrazným zpřísněním pravidel vyplácení podílu na zisku s účelem zabránění obcházení zákona, je zákaz pro obchodní korporace poskytnout bezúplatné plnění společníkovi nebo osobě jemu blízké s výjimkou případů, kde se jedná o:

1. obvyklé příležitostné dary,
2. věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel,
3. plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, nebo
4. výhodu poskytovanou obchodní korporací podle zákona.

Právní jednání učiněná v rozporu s tímto zákazem pak budou zřejmě stižena absolutní neplatností a je tedy vhodné mít tento zákaz na paměti.

Zákon o evidenci skutečných majitelů

V souvislosti s pravidly pro výplatu podílů na zisku stojí za zmínku také nový zákon č. 37/2021 Sb. o evidenci skutečných majitelů, který vstoupí v účinnost 1. června 2021. Ten totiž zakazuje obchodní korporaci vyplatit podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích právnické osobě nebo svěřenskému fondu, který nemá v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného skutečného majitele. Dále se obchodní korporaci zakazuje vyplatit podíl na zisku fyzické osobě – skutečnému majiteli v případě, že není jako skutečný majitel obchodní korporace zapsán v evidenci skutečných majitelů. Zákaz výplaty podílu rovněž platí pro právnické osoby nebo svěřenské fondy, jejichž je tato fyzická osoba rovněž skutečným majitelem.

Pokud by tedy po 1. červnu 2021 mělo dojít k výplatě podílu na zisku u obchodní korporace, musí se statutární orgán ujistit, že obchodní korporace, která zisk vyplácí, i právnická osoba nebo svěřenský fond, kterému je vypláceno, mají zapsaného skutečného majitele a osoba – skutečný majitel, které je podíl na zisku vyplácen, ať už přímo nebo nepřímo prostřednictvím dalších právnických osob, je zapsána jako skutečný majitel té dané obchodní korporace. Jinak by k výplatě podílu došlo nezákonně s následky, které jsou popsané výše.

Současně, podobně jako v případě nesplnění insolvenčního testu platí, že právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, který nebyl podle výše zmíněných pravidel vyplacen do konce účetního období, ve kterém bylo rozhodnuto o jeho výplatě, zaniká.

A zákaz se vztahuje i na samotné hlasování v nejvyšším orgánu. Není-li skutečný majitel obchodní korporace zapsán v evidenci skutečných majitelů, nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu této obchodní korporace vykonávat hlasovací práva nebo rozhodovat jako její jediný společník on, ani právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet svěřenského fondu, jejichž je rovněž skutečným majitelem.

Hlasovací práva v obchodní korporaci rovněž nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu vykonávat nebo jako její jediný společník rozhodovat také právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet svěřenského fondu, jež nemají v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného skutečného majitele.

To by v důsledku znamenalo, že nejen že nesmí být skutečnému majiteli, který není v příslušné evidenci zapsán, nebo právnické osobě, která nemá skutečného majitele zapsaného, vyplacen zisk, ale tato osoba zároveň nesmí v nejvyšším orgánu o rozdělení zisku (ani jakékoliv jiné záležitosti) hlasovat.