S tím, jak přichází podzimní měsíce, začíná narůstat, dnes již neutichající, ruch v auditorských odděleních. Klienti oznamují data fyzických inventur, začínají si rezervovat termíny návštěvy auditorů ve svých společnostech a mnohdy si také auditory zvou na různé dílčí či průběžné kontroly, kterým říkáme předaudity nebo průběžné audity.

Průběžný audit může mít řadu důvodů a různé využití. Těží z něj všechny zúčastněné strany. Jeho rozsah a zaměření je čistě na volbě auditora. Nejčastěji však auditor volí takové oblasti účetnictví, které umožní z vykonané práce vytěžit co nejvíce. Pro auditora i společnost sice předaudit představuje nějaký čas, který se stráví přípravou a vlastním ověřováním podkladů, zároveň však předaudit často znamená úsporu času a vlastně také stresu při hlavním auditu.

Auditor se při svém ověření musí zabývat veškerými významnými zůstatky a transakcemi. Zabývá se také vnitřním kontrolním systémem, se kterým souvisejí směrnice společnosti, nastavení pravomocí a odpovědností, plány a rozpočty a v dnešní elektronické době také IT systémy a jejich nastavení. Seznamuje se s obsahem smluvní dokumentace, zápisů z jednání vedení či orgánů společnosti a dalšími dokumenty. Veškeré úsilí pak má jediný cíl – vyjádřit se ke kvalitě a spolehlivosti prezentované účetní závěrky.

Vzhledem k tomu, že spousta společností potřebuje mít k dispozici svá účetní data velmi rychle po skončení ročního účetního období, mnohdy i po skončení jednotlivých měsíců, klade se velký důraz a také vysoké nároky na rychlé zpracování dat a co nejpřesnější prezentaci výsledků. V rámci předauditu se velmi často odhalují nepřesnosti, které s sebou průběžné vykazování nese.

Pokud se na základě průběžných měsíčních dat činí mnohdy i strategická rozhodnutí, není divu, že je třeba, aby prezentovaná data byla co nejpřesnější a nic nebylo opomenuto. Měsíčně by se měly například kalkulovat opravné položky k pohledávkám, zásobám či majetku, měly by se průběžně zahrnovat rezervy na dovolenou, bonusy, opravy strojního zařízení nebo soudní spory, nebo by se také mělo průběžně účtovat o odpisech majetku. Společnost by měla mít přehled o zaúčtovaných nákladech a výnosech, a v případě potřeby účtovat o dohadných položkách pasivních či aktivních. V neposlední řadě by se nemělo zapomínat na splatnou a odloženou daň. Zkrátka mělo by se vždy udělat maximum proto, aby byť průběžné výsledky, byly co nejpřesnější a vypovídaly o aktuální situaci ve společnosti.

Auditor pak v rámci předauditu vybírá významné, anebo potencionálně rizikové oblasti. Pokud společnost například uskutečnila investice do majetku a vybavení, již v rámci předauditu lze prověřit, zda je majetek správně zařazen, a zda jsou správně zkalkulované a zaúčtované odpisy. Obdobně by auditor postupoval například při prodeji významných položek majetku. Často se také auditor zabývá smluvní dokumentací a jejím zachycením v účetnictví, neboť právě nové smlouvy s sebou nesou rizika spojená se správným zaúčtováním.

Velmi účinné je při předauditu zmapovat výše zmíněný vnitřní kontrolní systém, od kterého lze odvodit, zda účetní jednotka přijímá průběžná opatření ke snížení možných rizik. Pokud Vám to zní až příliš abstraktně, představte si například oblast Vašich pohledávek. V interní směrnici budete mít asi popsáno, k jakému okamžiku o pohledávce a souvisejícím výnosu účtujete, související účty pro zachycení těchto transakcí a jaké se používají číselné řady faktur pro korunové a cizoměnové pohledávky.  Také by mělo být stanoveno, jak se s cizoměnovými pohledávkami naloží na konci roku a podobně. Mělo by být ale rovněž zřejmé, kdo schvaluje cenu vůči zákazníkovi, zda se se zákazníkem uzavírají dílčí či rámcové kontrakty, nebo například jestli je nezbytné před navázáním obchodního vztahu nového zákazníka prověřit z pohledu možných problematických plateb. Samozřejmostí by pak měla být metodika výpočtu opravných položek, které vyjadřují dočasné snížení hodnoty pohledávky. A nemluvím jen o těch, které velmi přesně popisuje zákon o rezervách, tedy o daňových opravných položkách, ale také o těch, jejichž prostřednictvím vykáže společnost objektivní zpětně získatelnou hodnotu dané pohledávky k určitému okamžiku, tedy o opravných položkách účetních.

Obdobně se auditor může zabývat dalšími oblastmi, které jsou z jeho pohledu a zejména z pohledu účetní závěrky významné – majetek, zásoby, úvěry, rezervy, závazky a další. Konkrétní zaměření přináší dané období nebo i budoucí plány, které společnost má do konce roku před sebou.

Výsledkem celého předauditu pak bývá soubor zjištění, rizik a doporučení, které společnosti slouží k tomu, aby konečná účetní závěrka prezentovala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví. Zároveň to může být i informace pro vedení, zda dosud prezentované výsledky odpovídají skutečnosti a jestli je za pár měsíců nečeká, mnohdy nemilé, překvapení v podobě zcela jiného hospodářského výsledku. Předaudit je v podstatě pro společnost příprava, kdy je možné ještě zvrátit vyplývající rizika, přijmout potřebná opatření, zajistit nezbytné podklady a dokumenty a vyčistit zůstatky účtů.

A jak jste na tom Vy? Zvažujete předaudit nebo jinou formu průběžné kontroly účetnictví? Pokud ano, neváhejte se ozvat, rádi Vám pomůžeme.

Klára Honzíková