V nedávném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které bylo publikováno ve sbírce rozhodnutí NSS č. 6/2024, soud objasnil jednou, a doufejme, že provždy, některé otázky, které často vyvstávají v souvislosti s formálními náležitostmi plných mocí.

V předmětném správním řízení žalobce zaslal příslušnému správnímu orgánu datovou zprávu prostřednictvím datové schránky, ve které zmocnil konkrétní osobu k zastupování. Správní orgán však odmítl tuto plnou moc v této formě akceptovat, proti čemuž se žalobce začal bránit. V navazujícím soudním řízení dal krajský soud za pravdu žalobci. Proti tomuto rozhodnutí podal správní orgán kasační stížnost, ve které vylíčil, že plnou moc odmítl ze dvou důvodů:

• Plná moc nebyla výslovně akceptována ze strany zmocněnce; a
• Plná moc nebyla obsažena na samostatné listině.

NSS kasační stížnost zamítnul a potvrdil rozhodnutí soudu v první instanci s následujícím odůvodněním.

K otázce nutnosti akceptace plné moci zmocněncem soud zdůraznil už mnohokrát řečené, tedy, že plná moc není ujednáním dvou stran o zastoupení, ale pouhým dokladem o tom, že vztah mezi zmocněncem a zmocnitelem existuje. Jelikož je plná moc jednostranným právním jednáním, není akceptace druhé strany relevantní. Ve věci podoby plné moci a otázky, zda musí být vyhotovena samostatné listině či nikoliv, se soud opřel o zákonná ustanovení, která plnou moc upravují. Plná moc podle těchto ustanovení musí být učiněna buďto v písemné formě nebo v ústní formě přímo do protokolu.

Soud jasně deklaroval, že jakýkoliv požadavek dalších náležitostí u plné moci nemá oporu v zákoně. Za plnou moc lze tedy považovat jak datovou zprávu, email, samostatnou listinu, tak i například jedno z ustanovení ve smlouvě či jiném dokumentu.

Nad rámec toho, co sdělil NSS, ještě dodáváme, že vůli zmocněnce jednat jménem zmocnitele lze dovodit už tím, že zmocněnec jménem zmocněnce jedná a v konkrétní věci činí konkrétní úkony. Bazírování na neopodstatněných formalitách, jako je podpis akceptační doložky naopak celý proces zastoupení zpomalují.

S ohledem na to, že úprava plných mocí je napříč právními řády fakticky totožná, vnímal soud ještě potřebu zdůraznit, že výše uvedený názor lze snadno aplikovat i v ostatních procesních odvětvích, ať už se jedná o řízení správní, správně soudní nebo civilní. Výjimku budou tvořit pouze situace, kdy zákon vyžaduje zvláštní požadavky jako je například úředně ověřený podpis.

Toto rozhodnutí přišlo úplnou náhodou v okamžik, kdy jsme si sami zpracovávali interní analýzu toho, zda je skutečně nutné, aby plné moci akceptační doložku obsahovaly. Zjistili jsme, že existuje rozporná judikatura nejvyšších soudů a že otázka jako taková není zcela vyjasněna. Z tohoto důvodu výše uvedené stanovisko s povděkem přijímáme a kvitujeme.

Závěrem pak nezbývá nic jiného než doufat, že ve světle tohoto rozhodnutí NSS budou výše uvedené názory respektovány v rozhodovací činnosti orgánů jak ve veřejné správě, tak i justici. A naopak, že energii budou tyto orgány věnovat meritu věci namísto nepodstatným formalitám.