S účinností od 1. 1. 2014 dle nového § 2914 OZ[1] platí, že „kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám“. Pokud se však tato jiná osoba zavázala danou činnost provést samostatně, nepovažuje se za pomocníka. Ustanovení tohoto paragrafu poté ještě stanoví, že v případě nepečlivého výběru či nedostatečného dohledu nad touto jinou osobou ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody ten, kdo tuto osobu vybral.

Právní úprava v § 2914 OZ je založena na tom, že ten, který má prospěch z činnosti pomocníka, by měl taktéž nést rizika za jeho činnost. Mezi další důvody pro tuto právní úpravu patří domněnka, že zmocnitel bude zpravidla majetnější, tedy poškozený se pravděpodobněji domůže náhrady škody. Zákon taktéž předpokládá, že hlavní osoba je v pozici, kdy dokáže rizika spojená se svou činností, respektive s činností, kterou pro něj pomocník vykonává, lépe zhodnotit a vzniku škod předcházet.

Nejvyšší soud si kladl otázku, zda zákonodárce zamýšlel zcela vyloučit odpovědnost pomocníka. Na jedné straně nelze najít v zákoně podporu pro její vyloučení. Na druhé straně však formulace příslušného paragrafu, zejména část věty první „nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám“, napovídá výlučné odpovědnosti osoby hlavní, tedy že nikdo další již za škodu neodpovídá. Za použití jazykového výkladu § 2914 se dle Nejvyššího soudu dá dojít k oběma závěrům, tedy jak k výlučné odpovědnosti osoby hlavní, tak i k odpovědnosti pomocníka za škodu.

Nejvyšší soud konečně shrnul a stanovil, že současná právní úprava neupírá poškozenému nárok na náhradu škody i vůči pomocníkovi. Rozhodující pro jednotlivé případy pak bude míra autonomie pomocníka při provádění činnosti pro osobu hlavní, tady, zda provádí činnost podle pokynů či příkazů hlavní osoby, pod její odpovídající kontrolou a zda je vůči ní v podřízeném postavení. Jestliže pomocník při výkonu činnosti nemá autonomii nebo je jen velmi nepatrná, bude za náhradu škody odpovídat pouze osoba hlavní. Pokud však pomocník vykonává činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, odpovídá za škodu sám. V případě, že by osoba hlavní tohoto samostatného pomocníka, jednajícího vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, vybrala nepečlivě či by její dohled nad ním byl nedostatečný, ručí za splnění závazku z náhrady škody pomocníka a poškozený se může za účelem náhrady škody obrátit i na tuto osobu hlavní.

V dřívější judikatuře Nejvyšší soud připomněl, že podle zákoníku práce je závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Z této zákonné definice závislé práce dle Nejvyššího soudu zjevně vyplývá vázanost zaměstnance na zaměstnavatele, a pokud zaměstnanec při škodní události nevybočil z tohoto rámce, je třeba v souladu se zněním § 2914 věty první OZ, vyložit situaci tak, že za škodu odpovídá pouze zaměstnavatel, jako by ji způsobil on sám, ačkoliv škoda byla způsobena osobní činností zaměstnance, kterého k činnosti použil.

Nejvyšší soud v rozhodnutí 25 Cdo 1319/2022 posuzoval odpovědnost pomocníka za škodu při souběhu funkcí, tedy za situace, kdy je v tomto případě pomocník zaměstnancem a zároveň jednatelem (a jediným společníkem) společnosti. Žalovaný č. 1, jakožto zaměstnanec, jeden ze dvou jednatelů a většinový společník společnosti, způsobil dopravní nehodu a tím škodu třetímu subjektu, přičemž se tak stalo při jeho cestě do zaměstnání automobilem, jehož provozovatelem vozidla byla dotyčná společnost. Poškozený v tomto případě podal žalobu na náhradu škody nejenom na pojišťovnu (žalovaný č. 2), ale i na žalovaného 1.

Zde žalovaný nebyl v době způsobení nehody pouze zaměstnancem, ale byl rovněž jednatelem a společníkem. Není tedy možné na žalovaného nahlížet výlučně jako na zaměstnance v podřízeném závislém postavení, neboť jako jednatel a společník sám řídil svoji pracovní činnost a rozhodl o tom, že pracovní cestu vykoná. Žalovaného tedy nelze označit jako pomocníka ve smyslu § 2914 věta první OZ, za kterého je povinen plnit poškozenému výlučně zaměstnavatel.

[1] zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník