Dne 24. září 2018 vydal krajský soud v Praze rozhodnutí týkající se doměření daně z příjmů právnických osob, kde předmětem sporu bylo prokázání, že došlo ke skutečnému vynaložení výdajů/nákladů na dosažení, zajištění a udržení příjmů.

Žalobkyně ve svých nákladech, které vyhodnotila jako daňově uznatelné, zohlednila náklady, u kterých byla ze strany správce daně zpochybněna jejich existence z důvodu, jak bylo v následném řízení zjištěno, např. zfalšované plné moci, výpovědi statutárního orgánu dodavatelské společnosti, že se žalobkyní nikdy žádný obchod neuskutečnil, fotokopie předávacích protokolů, které měly mít již předem nascanovaný podpis a byly následně vyplňované dle potřeby apod.

V rozhodnutí soud zopakoval, že u daně z příjmů není rozhodující, jaká osoba plnění, na něj byl náklad vynaložen, poskytla (na rozdíl od DPH), ale zda bylo plnění skutečně poskytnuto. Žalobkyně byla vyzvaná, aby doložila nezpochybnitelným způsobem, přesvědčivým tvrzením a řádnými věrohodnými důkazy vynaložení nákladů na přijaté služby. Žalobkyně důkazní břemeno neunesla a soud tak doměřil daň v příjmů právnických osob ve výši 720 tis. Kč.