Posttraumatická stresová porucha (PTSD) je opožděnou či prodlouženou reakcí na enormní zátěž nebo ohrožení.[1] Vzhledem k příčinám a projevům PTSD, které nejsou primárně fyzického charakteru, lze spekulovat o tom, zda můžeme v souvislosti s touto diagnózou hovořit o úrazu. Nejvyšší soud ve svém nedávném rozhodnutí[2] dospěl k závěru, že ano – PTSD může být za určitých podmínek klasifikována dokonce jako úraz pracovní.

V uvedeném rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval případem, ve kterém došlo při stavbě tunelu Blanka k sesuvu zeminy a zavalení bagristy, který na stavbě pracoval. Této tragické události přihlížel jeho kolega, tunelář, který tou dobou čekal uvnitř nákladního vozu a chystal se vjet do vyhloubené jámy pro zeminu. Ačkoliv tento zaměstnanec neviděl samotný sesuv půdy (pozoroval pouze prach, který se následně objevil ve vzduchu), v důsledku fatálního incidentu se u něj začaly projevovat zdravotní potíže, které vyústily až v jeho pracovní neschopnost. Rozvinula se u něj posttraumatická stresová porucha, pro kterou byl nakonec uznán invalidním ve třetím stupni. Zaměstnanec se následně u soudu domáhal, aby mu zaměstnavatel zaplatil náhrady spojené s pracovním úrazem, ten to ale odmítl – pojišťovna navíc v řízení namítla, že v tomto případě nebyly naplněny znaky pracovního úrazu.

Nejvyšší soud připomněl, že ke vzniku nároku na náhradu škody vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem je zapotřebí, aby byly kumulativně splněny tři předpoklady:

• poškození zdraví nebo smrt zaměstnance (pracovní úraz), ke kterým došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním,
• vznik škody a
• příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody.

Nutno podotknout, že povaha odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu je objektivní – není tedy relevantní zavinění zaměstnavatele nebo skutečnost, zda porušil nějakou právní povinnost.

Pracovním úrazem pak zákoník práce rozumí poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, k nimž došlo při plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů[3].

O úrazový děj může jít podle ustálené rozhodovací praxe i v případech, kdy působení zevních sil zdánlivě chybí. Jedná se například o případy náhlého poškození zdraví, které nastalo při náhlém vypětí sil nebo při nezvyklém úsilí, kdy pracovní výkon přesahuje hranice obvykle vykonávané práce, nebo je práce konána za nepříznivých okolností. Samotné poškození zdraví navíc nemusí mít pouze fyzický charakter, může se jednat i o poškození psychické.

Nejvyšší soud ustálený výklad doplňuje a jde ještě dál: k poškození psychického zdraví zaměstnance může podle něj dojít v důsledku traumatizujících událostí na pracovišti, mezi které může patřit i nepřiměřeně (extrémně) tvrdá kritika ze strany vedoucího zaměstnance či kupříkladu agresivní jednání ze strany spoluzaměstnance. Zaměstnanec nemusí být traumatizující událostí nevyhnutelně přímo zasažen, postačí, pokud je jejím svědkem (za předpokladu, že u něj událost vyvolala mimořádně intenzivní stresující zážitek, který v důsledku poškodil jeho psychické zdraví).

V projednávaném případě zaměstnanec vnímal pouze vedlejší projevy incidentu v podobě zvířeného prachu, Nejvyšší soud tedy uzavřel spor s tím, že zaměstnanec nebyl přímým svědkem události, a tudíž mu požadované náhrady nenáleží. Předmětným rozhodnutím ovšem došlo k posunutí dosavadního výkladu definice pracovního úrazu, která nyní otvírá dveře dalším potenciálním návrhům. Pro zaměstnavatele tak vyvstává nebezpečí, že v případě vážných, či dokonce smrtelných pracovních úrazů budou mít povinnost nejen uspokojit nároky poškozených zaměstnanců nebo jejich pozůstalých, ale i nároky ostatních zaměstnanců, kteří byli svědky dané události.

[1] gesundheit.gv.at. NZIP.CZ. Posttraumatická stresová porucha: diagnóza [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné z: https://www.nzip.cz/clanek/709-posttraumaticka-stresova-porucha-diagnoza

[2] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2024, sp. zn. 21 Cdo 3408/2022

[3] Viz § 271k zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce