Pro společnosti představují reklamní předměty, vzorky nebo dárky neodmyslitelnou součást jejich nákladů. Často jsou ale tyto pojmy zaměňovány a jejich správné účetní a daňové zachycení činí nemalé problémy. Proto se na ně v tomto článku zaměříme.

1. Vzorky

Typickým rysem vzorků je bezúplatné dodání zákazníkovi, a to jak potenciálnímu zákazníkovi, který si díky vzorku vyzkouší nabízené zboží, tak současnému zákazníkovi, kterému se prostřednictvím vzorků nabízí možnost vyzkoušet nový produkt.

Vzorek je tedy chápán jako:

• Zboží, které poskytovatel vyrábí nebo nakupuje a hodlá jej nabízet k prodeji.
• Důvodem poskytnutí vzorku je snaha vyvolat (případně zvýšit) budoucí poptávku zákazníka po zboží.
• Vyzkoušením vzorku může být uspokojena potřeba tohoto zboží, např. potenciální zákazník použije vzorek pracího prášku pro praní.
• Vzorek může být poskytnut v běžném balení, ve kterém je zboží nabízeno k prodeji, nebo ve speciálním (např. menším) balení.
• Vzorek sám nemusí být označen obchodní firmou, ochrannou známkou nebo názvem propagovaného zboží nebo služby (kousek potraviny nabízené hosteskami při ochutnávce).
• O vzorek se bude jednat i v případě, kdy plátce předává větší počet vzorků svým obchodním partnerům, aby je použili výše uvedeným způsobem.

Dále pod pojmem „vzorek“ chápeme vzorek dle výše uvedeného.

Zákon o dani z přidané hodnoty

Dle zákona o DPH není bezúplatné dodání vzorků předmětem daně, jelikož není splněna jedna z podmínek předmětu daně, která je uvedena v § 2 zákona o DPH, kdy je předmětem daně poskytnutí plnění za úplatu. Zároveň zákon o DPH výslovně uvádí § 13 odst. 8 písm. c, že za dodání zboží se nepovažuje poskytnutí obchodních vzorků bez úplaty v rámci ekonomické činnosti.

Taktéž lze vycházet i ze Směrnice Rady 2006/112/ES, kde je v článku 16 výslovně uvedeno, že zboží použité jako vzorky se nepovažuje za dodání zboží za úplatu.

Bezúplatné dodání vzorků tedy nevstupuje do daňového přiznání plátce a při dodání do jiného členského státu EU se toto bezúplatné dodání neuvádí do souhrnného hlášení.

Zákon o dani z příjmů

Dle zákona o dani z příjmů lze vzorky považovat za náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle § 24 odst. 1 u poskytovatele vzorků s tím, že se nesmí jednat o bezúplatná plnění podle § 25 odst. 1 písm. t (viz dále). Náklady vynaložené v souvislosti s poskytnutím vzorků jsou tedy daňově uznatelné podle ZDP.

Účetnictví

Budeme vycházet z předpokladu, že firma dostane od dodavatele obchodní vzorky, které v rámci propagace podnikatelských produktů následně rozdá zákazníkům. O nabytí vzorků bude účtovat v reprodukční pořizovací ceně (kvalifikovaný odhad) na účty 132 – Zboží na skladě a v prodejnách (112 – Materiál na skladě)/648 – Ostatní provozní výnosy. Následné poskytnutí obchodního vzorku zákazníkovi bude účtovat do nákladů 504 – Prodané zboží (501 – Spotřeba materiálu)/132 – Zboží na skladě a v prodejnách (112 – Materiál na skladě).

2. Reklamní předměty, dárky

Zákon o dani z přidané hodnoty

V zákoně o DPH je problematika reklamních předmětů upravena v § 13 odst. 8 písm. c, kde pojem „dárek“ zahrnuje reklamní a propagační předměty.

Poskytnutý dárek nebude považován za předmět daně, jestliže jeho pořizovací cena bez daně nepřesahuje 500 Kč. Od roku 2009 již není povinnost označovat tyto dárky „malé hodnoty“ logem společnosti a taktéž již neplatí omezení, aby dárky nepodléhaly spotřební dani (může být darováno šampaňské víno, pokud splní limit 500 Kč).

Plátce si může uplatnit nárok na odpočet a poskytnutí dárku v rámci ekonomické činnosti obchodním partnerům se nepovažuje za zdanitelné plnění s povinností odvést daň.

Zákon o dani z příjmů

Dle § 25 odst. 1 písm. t, zákona o dani z příjmů, je za reklamní předmět, který je daňově uznatelný, považováno bezúplatné plnění, které:

• je opatřeno jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby,
• jehož hodnota bez daně z přidané hodnoty nepřesahuje 500 Kč
• a který není s výjimkou tichého vína předmětem spotřební daně.

Reklamní předměty, které nesplní všechny výše uvedené podmínky najednou, není možné posoudit jako daňově uznatelný náklad a je nutné o částku těchto nákladů zvýšit základ daně.

* Pro vyhodnocení reklamního předmětu jako daňově uznatelného nákladu podle zákona o dani z příjmů nesmí být porušena ani jedna podmínka uvedená v § 25 odst. 1 písm. t.

** Pro vyhodnocení reklamního předmětu jako daňově neuznatelného nákladu podle zákona o dani z příjmů stačí porušení pouze jedné podmínky uvedené v § 25 odst. 1 písm. t.

Pro úplnost uvádíme, že pokud společnost poskytne dar např. na zdravotnické účely, který je vyšší než 2 000 Kč, představuje to náklad, který je daňově neuznatelný, ale při splnění podmínek dle § 20 odst. 8 je možné takto poskytnutý dar uplatnit jako odčitatelnou položku od základu daně.

Účetnictví

Z hlediska účetnictví se zaměříme na situaci, kdy podnik reklamní předměty nakupuje od svých dodavatelů a následně je rozdá zákazníkům.

Reklamní předměty se evidují na účtech zásob, nejčastěji metodou B. Na konci účetního období však musí dojít k zúčtování zbylých předmětů.

Splní-li reklamní předmět podmínky zákona o dani z příjmů, je daňově uznatelným nákladem a evidujeme ho jako náklad na reklamu, nejčastěji na účtu 501 – Spotřeba materiálu. Zároveň lze uplatnit nárok na odpočet DPH. Pokud podmínky splněny nejsou, jedná se o náklad na reprezentaci zachycený na účtu 513 – Náklady na reprezentaci, DPH nárokovat nelze.

Výše uvedené závěry při poskytování vzorků a reklamních předmětů platí za předpokladu, že společnost prokáže uskutečnění, účel a způsob poskytnutí. Existence interní směrnice, která stanoví, pro jaké účely jsou např. vzorky vydávány, může v této oblasti být podpůrným dokumentem pro účely tohoto prokázání.

Autorky: jana Váchová, Marie Jacková
Manažer: Petra Vaněčková